Rita Tushingham, narozená 14. března 1942 v liverpoolské čtvrti Garston, je anglická herečka, která se stala jednou z nejvýraznějších tváří britské kinematografie 60. let 20. století. Počátky kariéry a průlom Dcera liverpoolského obchodníka s potravinami vyrůstala v oblasti Hunt's Cross. Studovala na Heatherlea School v Allertonu a později na La Sagesse School v Grassendale, následně absolvovala sekretářský kurz. Svou profesionální dráhu zahájila v Liverpool Playhouse, kde získala herecké základy. Zlomový okamžik v její kariéře přišel v roce 1961, kdy byla ve svých 18 letech objevena při konkurzu na roli dospívající dívky z dělnické třídy ve filmu A Taste of Honey režiséra Tonyho Richardsona. Natáčení začalo v den jejích 19. narozenin. Za svůj výkon v tomto filmu získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon na filmovém festivalu v Cannes a byla oceněna jako nejslibnější nováček na cenách BAFTA i Zlatých glóbech. Hvězda 60. let V první polovině 60. let se Tushingham stala symbolem tzv. kitchen sink dramatu, filmového směru zaměřeného na příběhy lidí z dělnické třídy, kteří byli v třídně uvědomělé Anglii dosud přehlíženi. Patřila ke generaci herců narozených a vychovaných mimo metropolitní Londýn, kteří si zachovali svůj přízvuk a odmítli přijmout uhlazenou mluvu vyšších vrstev. Stala se jednou z tváří anglické nové vlny. Po úspěchu v A Taste of Honey následovaly další významné role v 60. letech. Hrála v filmech jako A Place to Go (1963), Girl with Green Eyes (1964) po boku Petera Finche a Lynn Redgrave, The Leather Boys (1964), kde ztvárnila mladou manželku motorkáře, a The Knack ...and How to Get It (1965), kde zopakovala svou roli z divadelního představení v Royal Court Theatre. Vrcholu své slávy dosáhla v roce 1965, kdy se objevila v mezinárodním blockbusteru Doctor Zhivago režiséra Davida Leana, kde hrála dceru postav ztvárněných Omarem Sharifem a Julie Christie. Mezi její další významné filmy 60. let patří The Trap (1966) s Oliverem Reedem, Smashing Time (1967), kde se znovu setkala s Lynn Redgrave, a The Bed Sitting Room (1969). V tomto období také účinkovala v několika hrách pro English Stage Company v Royal Court Theatre, včetně The Changeling (1961), The Kitchen (1961), A Midsummer Night's Dream (1962) a Twelfth Night (1962). Kariéra v 70. a 80. letech V 70. a na počátku 80. let její kariéra, podobně jako u mnoha jiných britských umělců, zaznamenala útlum kvůli omezení britského filmového průmyslu, když američtí filmoví producenti přestali financovat britské filmy. Tushingham si však udržela aktivitu účinkováním ve filmech natáčených v jiných zemích, zejména v Itálii a Západním Německu. V roce 1975 se objevila ve filmu The Human Factor s Georgem Kennedym a Johnem Millsem a v roce 1977 ztvárnila roli Margaret Sheen v televizním filmu Green Eyes. Přibližně deset let žila v Torontu v Kanadě se svým druhým manželem a dvěma dcerami z prvního manželství. V roce 1986 účinkovala v thrilleru A Judgement in Stone, který režíroval její druhý manžel Ousama Rawi. Návrat a pozdější kariéra Do Anglie se vrátila v roce 1988 a objevila se v řadě televizních a filmových produkcí, včetně seriálu Bread od Carly Lane. V 90. letech zaznamenala návrat na filmové plátno v snímcích jako An Awfully Big Adventure (1995) režiséra Mikea Newella a Under the Skin (1997). V roce 1999 byla představena v pořadu This Is Your Life. V novém tisíciletí pokračovala v herecké kariéře rolemi ve filmu Being Julia (2004) s Annette Bening a v televizním seriálu Marple v epizodě The Sittaford Mystery (2006). V roce 2021 se objevila ve filmu Last Night in Soho režiséra Edgara Wrighta, kde ztvárnila roli Peggy, babičky hlavní hrdinky Eloise. Její obsazení do tohoto filmu bylo poctou její ikonické pozici v britské kinematografii 60. let. Ocenění a kulturní odkaz Kromě cen za A Taste of Honey byla Tushingham členkou poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně v letech 1972 a 1990. V roce 2009 obdržela čestné členství od Liverpool John Moores University za "vynikající a trvalý přínos interpretačnímu umění". Byla jmenována čestnou spolupracovnicí London Film School. Její kulturní vliv přesahuje filmové plátno. V roce 1984 použila skupina The Smiths její podobiznu na obalu svého singlu Hand In Glove a záběry z jejího výkonu ve filmu The Leather Boys se objevily v hudebním videu The Smiths pro singl Girlfriend in a Coma v roce 1987. Je také zmíněna v písních skupin Franz Ferdinand, Cleaners From Venus a Television Personalities. Osobní život V roce 1962 se Tushingham provdala za fotografa Terryho Bicknella. Měli spolu dvě dcery, Dodonnu a Aishu, než se v roce 1976 rozvedli. V roce 2005 byla její dcera Aisha ve věku 33 let diagnostikována s rakovinou prsu. Po uzdravení porodila syna. Tushingham se následně stala aktivistkou v oblasti zdraví a podpory pacientů s rakovinou prsu. Je významnou podporovatelkou organizace Cancer Research UK's Relay For Life. V rozhovoru z roku 2020 se popsala jako "celoživotní fotbalová fanynka" a podporovatelka Liverpool F.C. V červnu 2022 byla hostem pořadu BBC Radio 4's Desert Island Discs, kde mezi své oblíbené písně zařadila "You'll Never Walk Alone" od Gerry and the Pacemakers, "Ev'ry Time We Say Goodbye" od Elly Fitzgerald a "Bridge over Troubled Water" od Simona & Garfunkela.

Trailery