Zřejmě není mnoho filmařů, kterým by se podařilo si během kariéry splnit tolik snů jako Alfredu Hitchcockovi. Anglický režisér napříč pěti dekádami režíroval více než 50 filmů a hned několik z nich se pravidelně umisťuje v žebříčcích nejvlivnějších děl všech dob. Jeden sen ale realizovat nedokázal, i když k němu měl v jednu chvíli docela blízko – totiž natočit film o Titanicu.
„Jsem hrozně citový a nedovedu to překonat,“ hlásí špičkový agent Bob Saint-Clair své aktuální vyvolené, zatímco během řízení auta likviduje nepřátele rozeseté po okolních palmách. Humorná hláška to ve skutečnosti vyjadřuje nečekaně trefně. Slavná a oblíbená francouzská komedie se totiž mužské křehkosti věnuje poměrně detailně – se vším dobrým i špatným, co z toho plyne.
V nabídce kin řada filmů zapadne, protože nemá dostatečnou reklamu. Louis Garrel sice ve frankofonním světě platí za zvučné jméno, u nás však žádná francouzská filmová hvězda není momentálně v kurzu, éra Belmonda nebo Depardieua je pryč. Louis Garrel přitom není jen herec, ale i režisér a zjevně kráčí ve šlépějích Francoise Truffauta. Jeho tvorba patří k tomu kvalitnímu mainstreamu s přesahem.
Pražské kino Ponrepo spadající pod správu Národního filmového archivu ve spolupráci s Velvyslanectvím USA na podzim uvede rozsáhlou retrospektivu mistra napětí Alfreda Hitchcocka, přičemž vstup na všechny projekce bude zcela zdarma. Proto si už nyní naplánujte, na které projekce byste rádi vyrazili.
Kde končí hranice zodpovědnosti za vlastní rodiče? A když se sami chovají dětinsky, máme právo je usměrňovat či soudit? Novinka Louise Garrela se do našich kin dostává se značným odstupem od francouzské premiéry, přesto za pozornost jistě stojí.
Každý rok je potřeba napít se z varských filmových pramenů a nasát do nozder trochu historického sirovodíku. Jinými slovy jít na filmy, které vznikly v době, kdy jsme ještě nebyli na světě, a které jsme většinou neviděli na plátně. A pokud viděli, technická kvalita nestála zanic. Letos nám ve 4K digitálním remastru přinesli Pohrdání od Godarda, a tím věru nepohrdneme.
Tento zvláštní fenomén se ve filmech či v seriálech čas od času objeví a připomene nám, jak nemístně se s ženskými postavami leckdy nakládá. Záběr z ptačího pohledu, zobrazující žalem zlomeného hrdinu křičícího žalem nad tělem tragicky zesnulé lásky, je samozřejmě efektní, ale… Opravdu se nezmůžeme na nic lepšího?
Autor Pulp Fiction proslul nejen vlastní kultovní tvorbou, nýbrž i nebývalým rozhledem a nadšenectvím v oblasti celého spektra kinematografie. Quentin Tarantino je zapálený cinefil, jenž má ve sklepě zrenovovanou videopůjčovnu, spolu s kolegou a kamarádem Rogerem Avarym provozuje fanouškovské podcasty a nově napsal knihu Cinema Speculation, v niž svérazně pěstuje filmovou kritiku. A přirozeně se najde řada jinak uznávaných snímků, jež v průběhu let sepsul.
Robert Downey jr. bude dělat remake Vertiga! I v záplavě novinek o chystaných remacích, pokračováních, prequelech a restartech všeho možného tahle zpráva přiměla některé filmové publicisty a publicistky udiveně pozdvihnout obočí. Ze záplavy negativních a zdrženlivých reakcí se zdá, že o nové Vertigo nikdo moc nestojí. Přitom aktualizace může zaprášené filmové klasice rozhodně pomoci.
Klitoris v krku. Mluvící přirození. Pornoverze My Fair Lady. Ačkoli zápletky slavných pornofilmů ze sedmdesátých let vypadají bizarně, ve skutečnosti se explicitní erotická produkce téhle éry právem označuje za zlatý věk pornografie. O klenotech archivní pornografie v podcastu mluví Jiří Flígl z Festivalu otrlého diváka, kde se letos můžeme podívat na jeden z nejlepších pornofilmů všech dob s názvem Rozkvět Misty Beethoven.
Propadák Amsterdam, který nyní odpremiéroval na Disney+, dopadl tak neslavně, jak jen velký hollywoodský film napěchovaný největšími hvězdami může. Abychom pochopili, co pádu čtyřiašedesátiletého režiséra Davida O. Russella předcházelo, musíme překročit formát recenze a začít u rekapitulace toho, co o něm víme.
Steven Spielberg tento týden v kinech uvádí rodinné drama Fabelmanovi, v němž vzpomíná na vlastní dětství, klíčící vášeň pro kinematografii i na rozpory rodičů. Není přitom zdaleka první (a ani poslední) slavný režisér, jenž využil celovečerní formát k oživení dávných vzpomínek a který publiku odkryl taje, radosti i strasti svého dospívání.
Co si budeme nalhávat, ne vždy nám naše plány vyjdou. My naštěstí většinou jen nestihneme autobus nebo přesolíme polévku, někdy se ale může stát, že roky tvrdé práce a snů přijdou vniveč. Následuje seznam filmů, které mohly být skvělé nebo alespoň výrazné, ale nikdy se to nedozvíme. Ať už do toho vstoupil osud nebo příliš šetřivý producent.
Snímek inspirovaný životem nechvalně proslulých psanců Bonnie Parker a Clydea Barrowa šokoval v roce 1967 Ameriku. Během násilných scén tu poprvé tekla krev a otevřená sexualita pobuřovala mravokárce. Přes původní nedůvěru studia se zrodil hit, který definoval „hnutí“ nového Hollywoodu a pronikl přímo do duše mladé generace. Po Bonnie a Clydeovi se filmy točily jinak, jinak se na ně dívalo a jinak se o nich mluvilo. Jde jistě o jeden z nejvlivnějších filmů 60. let. Premiéru si odbyl přesně před 55 lety.
Postarší bohatý podnikatel tuší, že ho nikdo ze zaměstnanců a veřejnosti nemá rád, tak se rozhodne zapsat do historie jinak. Postavit a pojmenovat po sobě most? To už tady bylo. Ale co takhle natočit Film roku?
