Václav Táborský

Václav Táborský (vlastním jménem Václav Špringl), 29. srpna 1928, Praha, český režisér dokumentárních filmů, scenárista a pedagog. Václav Táborský patří mezi významné osobnosti české kinematografie, především jako průkopník dokumentárního stylu cinéma verité v 60. letech. Po maturitě nastoupil na nově založenou FAMU, kde v letech 1947–1952 vystudoval režii. Během studií asistoval na filmech Daleká cesta (r. Alfréd Radok) a Němá barikáda (r. Otakar Vávra). Absolvoval dokumentem Vesnická dopisovatelka (1952) o člence JZD na Rakovnicku, která se stala dopisovatelkou Poľnohospodárskych novín. Po povinné vojenské službě nastoupil v roce 1954 do Studia dokumentárních filmů Krátkého filmu Praha, kde působil až do své emigrace v roce 1968. V 60. letech se Táborský profiloval jako výrazný dokumentarista s osobitým rukopisem. Jeho tvorba se dělila na dvě hlavní linie – krátké satirické dokumentární fejetony a celovečerní tvorbu pro děti. Mezi jeho nejvýznamnější dokumentární díla patří Václavské náměstí (1961), kde jako jeden z prvních českých filmařů využil metodu skryté kamery k zachycení běžného městského ruchu. Dynamicky sestříhaný portrét hlavního pražského náměstí doprovázel ironický komentář Karla Högera. Dalším významným snímkem bylo Zablácené město (1963), které kriticky, ale s humorem zachycovalo život na nově budovaných panelových sídlištích v Praze. Za tento film získal Zlatého lva sv. Marka na festivalu v Benátkách. K jeho dalším oceňovaným dokumentům patří Hodiny za volantem (1962), Zablácené stopy (1963) a Čekají každou neděli (1962). V oblasti celovečerní hrané tvorby natočil Táborský dva filmy pro mládež, do nichž ústrojně zapojil dokumentaristické prvky. Prvním byl Útěk do větru (1965), příběh tří patnáctiletých chlapců, kteří se rozhodnou opustit své rodiny a postavit se na vlastní nohy. Film získal mezinárodní uznání včetně Zlatého lva sv. Marka v Benátkách. Jeho druhým celovečerním snímkem byl Zázračný hlavolam (1967), moderní pohádka o chlapci Frantovi, který při sběru železného odpadu najde kouzelný hlavolam plnící všechna přání. V tomto filmu debutoval tehdy čtyřiadvacetiletý Luděk Sobota v roli učitele fyziky a objevil se v něm také Pavel Landovský jako poručík Veřejné bezpečnosti. Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 emigroval Táborský se svou ženou, střihačkou a režisérkou Dagmar Hykovou-Táborskou, do Kanady. Zde působil nejprve v National Film Board of Canada v Montrealu, později založil v Kitcheneru vůbec první filmovou školu v Kanadě orientovanou na produkci. V letech 1975–1979 vyučoval na filmovém oddělení Algonquin College v Ottawě a následně na filmovém oddělení York University v Torontu. Během svého dvacetiletého působení v Československu natočil okolo osmdesáti krátkých filmů a téměř padesát výchovných pořadů. V pozdějším věku se Táborský věnoval také literatuře. Po odchodu do důchodu v roce 1990 napsal román, sbírku černohumorných povídek a dvě sbírky fejetonů. Koncem 90. let začal sepisovat autobiografické prózy, které vyšly pod názvy Paměti točomana a Točoman a lidožrouti. V roce 2005 inicioval ve spolupráci s FAMU založení Nadace Dagmar a Václava Táborských, která každoročně udělovala finanční odměnu dokumentaristům do 35 let. V roce 2023 byl pozván k uvedení retrospektivy na Mezinárodní filmový festival do Jihlavy, kde představil výběr své tvorby.