Josef Suk

Josef Suk, narozen 8. srpna 1929 v Praze, zemřel 7. července 2011 v Praze, byl významný český houslista, violista, komorní hudebník a dirigent. Byl vnukem skladatele a houslisty Josefa Suka staršího a pravnukem slavného skladatele Antonína Dvořáka. Josef Suk se narodil do rodiny s bohatým hudebním dědictvím. Jeho otec Josef Suk byl inženýr, majitel cukrovaru a amatérský houslista, matka Marie Suková, rozená Vlková, zemřela, když bylo Josefovi pouhých devět let. Již v dětství projevoval mimořádný hudební talent a v sedmi letech začal studovat hru na housle u významného českého pedagoga Jaroslava Kociana. Svůj první veřejný koncert odehrál v jedenácti letech. Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1945 nastoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval v letech 1945-1951 u profesorů Jaroslava Kociana, Norberta Kubáta a Karla Šnebergra. Následně pokračoval ve studiu na Akademii múzických umění v Praze, odkud byl však po čtyřech semestrech z politických důvodů vyloučen. Profesionální kariéra Po absolutoriu působil v letech 1953-1955 jako zástupce koncertního mistra činoherního orchestru Národního divadla, poté se věnoval sólové a komorní hře. V roce 1952 založil Sukovo trio, pojmenované po svém dědečkovi, s nímž původně vystupoval s klavíristou Jiřím Hubičkou a violoncellistou Sašou Večtomovem, později s Janem Panenkou a Josefem Chuchrem. Jako student (1950-1952) byl primáriem Pražského kvarteta. V roce 1961 byl jmenován sólistou České filharmonie, s níž absolvoval mnoho zahraničních turné a recitálů. Tuto pozici zastával téměř 30 let, až do roku 1990. V roce 1974, u příležitosti stého výročí narození svého dědečka, založil Sukův komorní orchestr, jehož byl uměleckým vedoucím a dirigentem až do roku 2000. Působil také jako pedagog doma i v zahraničí, v letech 1979-1986 vyučoval na Hudební vysoké škole ve Vídni. Umělecký přínos Josef Suk byl považován za jednoho z nejlepších světových interpretů děl Bacha, Mozarta a Beethovena. Jeho nahrávky Dvořákova Houslového koncertu, zejména ty s Českou filharmonií pod taktovkou Karla Ančerla a Václava Neumanna, jsou považovány za referenční. Jeho hra se vyznačovala bohatým, plným tónem, křišťálově čistou intonací a stylovou interpretací. Doménou Josefa Suka byla především klasická a romantická tvorba, ale do svého repertoáru neváhal zařadit i méně frekventované autory jako například Bélu Bartóka či Albana Berga. S Janem Panenkou nahrál kompletní Beethovenovy sonáty a jejich nahrávka Šostakovičovy sonáty pro violu a klavír byla vůbec první na světě. Významná byla také jeho spolupráce s cembalistkou Zuzanou Růžičkovou, s níž nahrál Bachovy a Händelovy sonáty. Ocenění a odkaz Za své nahrávky získal Josef Suk řadu prestižních ocenění - šestkrát pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros, Edisonovu cenu v Nizozemsku, cenu Wiener Flötenuhr, Zlatou desku Nippon Columbia a Zlatou desku Supraphonu. V roce 1977 mu byl udělen titul Národní umělec a v roce 2002 obdržel Řád čestné legie. Hrál na několik vzácných nástrojů, včetně houslí Antonio Stradivari "Duc de Camposelice" z roku 1710, které mu byly zapůjčeny státem v roce 1960, a na housle "Prince of Orange" od Giuseppe Guarneriho del Gesù. Dlouhodobě používal také nástroj od českého houslaře Přemysla Špidlena. V roce 2002 musel ze zdravotních důvodů ukončit svou koncertní kariéru. Josef Suk zemřel 7. července 2011 v Praze ve věku 81 let na rakovinu prostaty a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.