Francesco Frigeri

Francesco Frigeri (17. května 1954, Cerlongo) je italský scenograf a production designer, který se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů své profese v mezinárodní kinematografii. Studoval na DAMS (kurz cinema e spettacolo) v Boloni na začátku 70. let, kde měl možnost navštěvovat kurzy vedené nejdůležitějšími představiteli italského kulturního světa jako Umberto Eco, R. Barilli, G. Marotti, N. Loy, G. Polidori a mnoho dalších. Začátky kariéry a spolupráce s Mariem Chiarim Frigeri začal pracovat v kinematografickém a divadelním prostředí jako asistent scenografa Maria Chiariho (jednoho z nejdůležitějších mezinárodních scenografů), kde měl možnost pracovat s velkými osobnostmi světa zábavy: E. De Filippo, G. Menotti, A. Lattuada. První film, kde měl Frigeri příležitost pracovat jako asistent scenografa Maria Chiariho, byla televizní minisérie La Certosa di Parma (1982). Debutoval jako scenograf s filmem Nothing Left to Do But Cry (Non ci resta che piangere) od M. Troisiho a R. Benigniho. Významné filmové projekty Francesco Frigeri vytvořil scenografie pro desítky významných filmů. Mezi jeho nejznámější práce patří The Legend of 1900 (1998), The Passion of the Christ (2004) a Malena (2000). V následujících letech upevnil svou profesní kariéru (scenograf) prací s důležitými režiséry národního a mezinárodního filmu: M. Bolognini, M. Ferreri, G. Montaldo, L. Cavani, R. Faenza, F. Nuti, L. Pieraccioni, P. Virzi, D. Lucchetti, C. Donner, G. Bertolucci, C. Nowrasten, M. Placido, S. Castellitto, M. Radford, Ficarra e Picone, G. Tornatore. Ocenění a uznání Jeho kariéra byla korunována četnými cenami a nominacemi, počínaje nominací na Emmy Awards (Cristoforo Colombo) a pokračuje třemi David di Donatello (The Legend of 1900 - I Viceré - Le notti di S. Pietroburgo), navíc vyhrál tři Nastri d'Argento, mezi nimiž The Passion od M. Gibsona. Získal Ciak d'oro za nejlepší scenografii pro tři filmy Non ti muovere (2004), Mio fratello è figlio unico a N (Io e Napoleone) (oba v roce 2007). Zatímco pouze v roce 2005 vyhrál dva Nastri D'Argento za The Passion of the Christ od Mela Gibsona a Non ti muovere od Sergia Castellitta. Pedagogická činnost Od roku 2012 je odpovědný za kurz scenografie na Centro Sperimentale di Cinematografia, kde může jako učitel přinést zkušenosti z minulosti i současnosti, získané ve své práci. Navíc v roce 2006 vedl část Master di Scenografia Cinematografica na IED v Římě, kde mohl jako výuku přinést zkušenosti získané na různých filmových setech, a v roce 2009 byl pozván na International Festival of Scenic Art konaný v Římě na konferenci s názvem The period film – as interpretation rather than reconstruction (Historický film - interpretace spíše než rekonstrukce) s Andreou Crisantim (arredatore), Mariellou Cruciani (filmová kritička), Marcem Denticim (arredatore).