Bella Flores

Bella Flores (27. února 1929, Manila, Filipíny – 19. května 2013, Quezon City, Filipíny), vlastním jménem Remedios Papa Dancel, byla filipínská herečka, jejíž kariéra trvala více než šest desetiletí. Proslula především svými rolemi záporných postav ve filmu a televizi, díky čemuž si vysloužila přezdívku "Královna záporáků" (Queen of Kontrabidas). Počátky kariéry Narodila se v Manile do rodiny výrobce pantoflí Matiase Dancela a Emilie Papa. Studovala na Far Eastern University, ale ve svém druhém ročníku studia opustila, když se v roce 1950 ve věku 21 let objevila ve svém prvním filmu Tatlong Balaraw. Brzy poté podepsala smlouvu se společností Sampaguita Pictures, která jí dala umělecké jméno Bella Flores, což v překladu znamená "krásné květiny". Průlom v kariéře Zásadní zlom v její kariéře přišel s filmem Roberta (1951), kde ztvárnila krutou macechu titulní postavy, kterou hrála dětská hvězda Tessie Agana. Přestože jí bylo teprve 22 let, její přesvědčivý výkon v roli zlé macechy jí zajistil místo mezi hvězdami filipínské kinematografie. Film se stal kasovním trhákem a pomohl zachránit Sampaguita Pictures před bankrotem po požáru, který zničil jejich studio. Úspěch filmu zároveň předurčil Flores k typovým rolím záporaček, které ji provázely po celou kariéru. Filmová kariéra Po vypršení smlouvy se Sampaguita Pictures pokračovala v hraní záporných rolí v produkcích jiných filmových společností. Během své dlouhé kariéry se objevila ve více než stovce filmů. Mezi její další významné snímky patří Bernardo Carpio (1951), Batas ng daigdig (1951), Rebecca (1952), Kerubin (1952) a Ang Asawa Kong Amerikana (1953). V roce 1967 získala cenu FAMAS (Filipino Academy of Movie Arts and Sciences) za nejlepší herečku ve vedlejší roli ve filmu Kaibigan Ko'ng Sto. Niño. Celkem byla na tuto cenu nominována osmkrát, mimo jiné za filmy Kilabot sa Makiling (1959) a Mga batang yagit (1984). Za svůj výkon ve filmu Dugo ng Bayan (1973) obdržela cenu za nejlepší herečku ve vedlejší roli na filmovém festivalu v Olongapo. V 80. a 90. letech pokračovala v hraní a objevila se i v mezinárodních produkcích. V roce 1984 si zahrála v americkém akčním filmu Missing in Action po boku Chucka Norrise, kde ztvárnila postavu Madame Pearl. Později účinkovala i v dalším americkém filmu Soldier Boyz (1996). Pozdější kariéra a odkaz I v pokročilém věku zůstala Flores aktivní. V roce 2003 se objevila v úspěšném filmu Crying Ladies režiséra Marka Meilyho. V roce 2011 byla naposledy k vidění v televizní adaptaci komiksu Trudis Liit na stanici GMA 7. V roce 2012, ve věku 83 let, se objevila ve filmu My Kontrabida Girl produkovaném GMA Films a v krátkém filmu Kontrabida 101: Kontrabida Pa Rin at 84. Za své celoživotní přínosy filipínské kinematografii byla v roce 1989 oceněna Cenou za celoživotní dílo od Film Academy of the Philippines. V roce 2008 obdržela cenu Diwata od Filmového institutu Filipínské univerzity, který ji označil za "nenahraditelnou a ikonickou". Osobní život Bella Flores byla vdaná za Nestora Reyese, policejního detektiva, s nímž měla dceru Ruby Rose Arcillu. V posledních letech života trpěla cukrovkou a Alzheimerovou chorobou. Zemřela 19. května 2013 ve věku 84 let v nemocnici Quezon City General Hospital na komplikace po operaci kyčle. Bella Flores zůstává jednou z nejvýraznějších osobností filipínské kinematografie. Její charakteristický pronikavý pohled, ikonické výhrůžné pohledy a přesvědčivé herecké výkony z ní učinily archetyp filmové záporačky, s nímž se poměřují všechny následující generace herců v podobných rolích.