Ludvík Ráža, narozen 3. září 1929 v Mukačevě na Podkarpatské Rusi (dnešní Ukrajina), zemřel 4. října 2000 v Praze, byl významný český filmový a televizní režisér a scenárista. Počátky kariéry Ludvík Ráža se narodil na Zakarpatské Ukrajině, kde v době první republiky působil jeho otec. Po absolvování gymnázia v Praze pracoval jako pedagog v Chebu. Od roku 1953 studoval na Filmové fakultě Akademie múzických umění (FAMU), kterou absolvoval v roce 1958. Téhož roku nastoupil do Československé televize, kde byl zaměstnán přes 30 let. V letech 1964-1989 působil jako vedoucí redakce pořadů pro děti a mládež. Do roku 1990 působil také jako pedagog na FAMU a v roce 1991 odešel z televize do důchodu, přestože nadále s televizí i filmem spolupracoval. Tvorba pro děti a mládež Celou svou profesionální dráhu zasvětil tvorbě pro děti a mládež. Jeho doménou byly pohádky a fantastické filmy, taktéž seriály, později ale točil inscenace a filmy i mimo dětský žánr. Specializoval se zejména na televizní pohádky, různé strašidelné příběhy, filmy s tajuplnou historickou tematikou a napínavé sci-fi a fantasy filmy. Ještě za studií natočil svůj první film, středometrážní snímek Život (1956), zároveň začal pracovat jako pomocný režisér. Významné filmy a pohádky V roce 1979 natočil sci-fi film Tajemství Ocelového města podle románu Julese Verna, který byl realizován v barrandovských studiích a šlo o poměrně zdařilé navázání na někdejší tvorbu Karla Zemana. Z této doby pochází také známější, dodnes reprízovaná televizní komedie Upír ve věžáku (1979) nebo film V zámku a podzámčí (1981) podle klasické předlohy Boženy Němcové. Tato romantická povídka obsahuje poměrně realistické popisy prostředí a je v ní velice dobře popsán venkovský život chudých lidí. Zajímavým filmařským počinem byl pohádkově-historický příběh Poslední propadne peklu (1982), který vyniká temnou atmosférou a syrovým zpracováním. Režisér Ludvík Ráža natočil divácky přitažlivý, překvapivě drsný snímek určený nejen mládeži. Historický film, jenž se odehrává v předvečer třicetileté války, kombinuje pohádkové rysy s kostýmní podívanou. Píše se rok 1611 a pasovští žoldnéři, kteří vpadli do Čech, musí ustupovat před vojskem uherského krále. V této vřavě se mezi uprchlíky objeví kouzelná lahvička, která svému majiteli splní jen jedno přání - a poté musí být prodána za poloviční cenu dalšímu zájemci. Televizní tvorba a ocenění V roce 1982 vytvořil zajímavý triptych životopisů spojených s Národním divadlem (Hana Kvapilová, Ladislav Stroupežnický, Josef Zítek). Na domácích festivalech získaly další ocenění televizní filmy Cizí holka (1984) a Čekání na stříbrné zvonky (1985). Film Tajemství ocelového města byl v roce 1979 oceněn na 17. festivalu českých a slovenských filmů v Hradci Králové zvláštní cenou a na 19. festivalu filmů pro děti v Gottwaldově Cenou České mírové rady. V roce 1983 byl na 1. mezinárodním filmovém festivalu mladého diváka ve francouzském Laonu oceněn Ludvík Ráža čestným uznáním za filmy Tajemství ocelového města a Poslední propadne peklu (1982). Populární seriály V polovině 80. let dosáhl masové popularity rodinný seriál My všichni školou povinní (1984). Tento třináctidílný československý televizní seriál natočil režisér Ludvík Ráža. Opět tedy můžeme sledovat životní příběhy žáků, učitelů i jejich rodin, které spojuje jedna škola. Seriál se odehrává v prostředí jedné základní školy a sleduje osudy žáků i učitelů. Natáčení trvalo asi dva a půl roku. V polovině natáčení zemřela herečka Dana Medřická (penzionovaná učitelka Zmatlíková) a autorka Markéta Zinnerová musela za běhu upravovat scénář. Pozdní tvorba Nadále točil pohádky a televizní inscenace, z pozdějšího díla stojí za zmínku pohádky O Janovi a podivuhodném příteli (1990) a Sedmero krkavců (1993), které se opět vymykají žánru svým mystickým a téměř hororovým pojetím. Ludvík Ráža nám na počátku devadesátých let předložil dva kusy, které zvládly vyděsit hned několik generací diváků. Přitom šlo primárně o pohádky, které mají pohladit na duši. Jenže Sedmero krkavců a O Janovi a podivuhodném příteli nám spíš vtloukají do hlavy, že Vánoce u televize musejí být depresivní, chladné a místy až ošklivé. Bezpochyby záslužným počinem byl historický film V erbu lvice (1994) o blahoslavené Zdislavě z Lemberka, který však v kontextu doby téměř zapadl. Osu filmu tvoří životní příběh blahoslavené Zdislavy z Lemberka, o níž spíše než sporé historické zmínky vypovídají legendy jako o hluboce věřící ženě s léčitelským darem, která se plně obětovala pokorné službě nemocným a trpícím bližním. Poslední prací Ludvíka Ráži byla zdařilá televizní pohádka Princezna z Rimini (1999). Ludvík Ráža zemřel v Praze 4. října 2000 krátce po svých 71. narozeninách. S manželkou Janou, rozenou Tymešovou, měl jednu dceru.