George Raft, narozen 26. září 1895 v Hell's Kitchen na Manhattanu v New Yorku, byl americký filmový herec a tanečník, který se proslavil především ztvárněním gangsterů v kriminálních melodramatech 30. a 40. let 20. století. Narodil se jako George Ranft německým přistěhovalcům Evě (rozené Glockner) a Conradu Ranftovi. Rané období a cesta k tanci Raft vyrůstal v drsném prostředí newyorské čtvrti Hell's Kitchen v chudých poměrech. Školu opustil ve dvanácti letech a vyzkoušel různá zaměstnání - pracoval jako učeň elektrikáře, rybář, boxer a dokonce hrál v nižších baseballových ligách. Jeho skutečný talent se však projevil v tanci, kterému se naučil od své matky. Díky svému přirozenému pohybovému nadání, tmavému vzhledu a elegantnímu oblékání se stal oblíbeným tanečníkem v newyorských nočních klubech. Proslavil se především svým rychlým charlestonem a tangem, které pomáhal zpopularizovat v Paříži, Vídni, Římě, Londýně i New Yorku. Vstup do filmového průmyslu V roce 1927 se Raft přestěhoval do Hollywoodu, kde zpočátku tančil v klubech, aby se uživil. Jeho filmový debut přišel v roce 1929 ve snímku Queen of the Night Clubs, kde získal malou roli díky podpoře Texas Guinan, známé majitelky nočního klubu. Následovaly další menší role v filmech jako Gold Diggers of Broadway (1929) a Side Street (1929), kde uplatnil své taneční schopnosti. Průlom a hvězdná kariéra Raftův velký průlom přišel v roce 1932, kdy ztvárnil postavu Guina Rinalda, pravou ruku gangstera Tonyho Camonta (Paul Muni) v Hawksově kultovním gangsterském filmu Scarface. Jeho výkon, zejména charakteristické pohazování mincí, které sám vymyslel, z něj udělal hvězdu. Díky úspěchu Scarface získal lukrativní smlouvu s Paramountem a stal se hlavním představitelem ve filmu Night After Night (1932), kde doporučil Mae West do vedlejší role, čímž odstartoval její filmovou kariéru. Během 30. let se Raft stal jednou z největších hvězd Hollywoodu, specializující se na role gangsterů a drsňáků. Mezi jeho významné filmy z tohoto období patří The Bowery (1933), Bolero (1934) s Carole Lombard, The Glass Key (1935), Each Dawn I Die (1939) s Jamesem Cagneym a Invisible Stripes (1939) s Humphrey Bogartem. V roce 1940 zazářil v melodramatu They Drive by Night po boku Ann Sheridan a Humphreyho Bogarta, který je považován za jeden z jeho nejlepších výkonů. Osudová rozhodnutí a pokles kariéry Na vrcholu své slávy v letech 1940-1941 učinil Raft několik rozhodnutí, která negativně ovlivnila jeho kariéru. Odmítl hlavní role ve filmech High Sierra (1941) a The Maltese Falcon (1941), které následně získal Humphrey Bogart, což z něj udělalo velkou hvězdu. Existují také zprávy, že odmítl roli v Casablance (1942), ačkoli tato informace nebyla nikdy plně potvrzena. V roce 1943 Raft vykoupil svou smlouvu s Warner Bros. a stal se nezávislým hercem. Ačkoli jeho kariéra zpočátku pokračovala slibně, kvalita jeho filmů postupně klesala. K jeho pozdějším úspěchům patřil námořní thriller Johnny Angel (1945) a film noir Nocturne (1946), ale následující filmy jako Christmas Eve (1947), Intrigue (1947) a Race Street (1948) už u diváků neuspěly. Pozdější kariéra V 50. letech Raft pracoval jako uvaděč v kasinu v Havaně na Kubě, které částečně vlastnil. Zároveň se stal jedním z prvních hollywoodských herců, kteří přijali hlavní roli v televizním seriálu, když v roce 1953 účinkoval v policejní dramatu I'm the Law. V této době se objevoval především ve vedlejších rolích v menších filmech. Významný comeback zaznamenal v roce 1959, kdy parodoval svůj gangsterský image ve filmu Some Like It Hot režiséra Billyho Wildera, kde hrál po boku Marilyn Monroe a Jacka Lemmona. Tento úspěch však nevedl k oživení jeho kariéry. V 60. letech natáčel převážně v Evropě a v roce 1966 mu byl zakázán vstup do Velké Británie kvůli jeho údajným spojením s mafií. Jeho poslední filmové role byly v Sextette (1978), kde se znovu setkal s Mae West, a v The Man with Bogart's Face (1980). Osobní život Raft se v roce 1923 oženil s Grace Mulrooney, ale pár se brzy rozešel. Vzhledem k tomu, že Mulrooney byla oddanou katoličkou, odmítla rozvod, a Raft tak zůstal oficiálně ženatý a podporoval ji až do její smrti v roce 1970. V Hollywoodu byl známý svými milostnými aférami s mnoha slavnými herečkami, včetně Betty Grable, Marlene Dietrich, Tallulah Bankhead, Carole Lombard a Mae West. Spojení s podsvětím Raftova kariéra byla poznamenána jeho celoživotními vazbami na skutečné gangstery, jako byli Owney Madden a Bugsy Siegel. Tyto kontakty, spolu s přesvědčivostí, s jakou ztvárňoval gangsterské role, vedly k přetrvávajícím fámám, že sám byl gangsterem. Ačkoli tyto spekulace popíral, jeho pověst byla poškozena, když byl v roce 1965 odsouzen za daňové úniky a v roce 1966 mu byl zakázán vstup do Velké Británie kvůli údajným spojením s mafií. Odkaz a smrt George Raft zemřel 24. listopadu 1980 v Los Angeles ve věku 79 let na emfyzém. Nezanechal po sobě žádnou závěť a jeho majetek se skládal pouze z pojistky na 10 000 dolarů a nějakého nábytku. V posledních letech svého života žil přibližně z 800 dolarů měsíčně, kombinace sociálního zabezpečení a důchodu. Navzdory poklesu své kariéry zůstává Raft jednou z nejvýraznějších osobností zlaté éry Hollywoodu. Jeho elegantní styl, charakteristické pohazování mincí a přesvědčivé ztvárnění gangsterů z něj učinily ikonu filmového průmyslu. Jeho odkaz žije dál prostřednictvím jeho nezapomenutelných výkonů ve filmech jako Scarface, They Drive by Night a Some Like It Hot.