Stanislav Procházka st.

Stanislav Procházka st., 7. srpna 1919, Most, herec a zpěvák Stanislav Procházka st., známý také jako Standa Procházka, se narodil 7. srpna 1919 v Mostě v hornické rodině. Po smrti matky a otcově druhém sňatku se v necelých šestnácti letech přestěhoval do Kolína, kde se začal učit číšníkem. Brzy však odešel do Prahy, kde dokončil učební obor číšníka, ale zároveň navštěvoval hodiny zpěvu u Hilberta Vávry, barytona Národního divadla. Počátky kariéry Profesionálním zpěvákem se stal 16. února 1939, kdy podepsal svou první smlouvu ve vinárně Kotva. Následně působil jako sólista v několika pražských kabaretech, včetně podniku U Šenfloků, a vystupoval s různými tanečními orchestry. Po angažmá v Lucerna Baru u orchestru Ferdinanda Petra, kde se seznámil s R. A. Dvorským, získal v roce 1941 prestižní místo v kavárně Vltava. Během války účinkoval v lidových operetách v Divadle Járy Kohouta. Jeho filmový debut přišel již v roce 1939, kdy se objevil ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše režiséra Martina Friče. Poválečná kariéra Po druhé světové válce Procházkova popularita výrazně vzrostla díky vystupování v rozhlase s orchestrem F. A. Tichého. V letech 1946-1950 krátce působil v Zemském divadle v Ostravě. Následně se prosadil jako zpěvák lidových písní a dechovky, přičemž spolupracoval s Orchestrem Karla Vlacha i Karla Valdaufa. V roce 1940 se objevil ve filmu Madla zpívá Evropě režiséra Václava Binovce a v roce 1953 ve snímku Kavárna na hlavní třídě režiséra Miroslava Hubáčka, kde se kromě hereckého výkonu uplatnil i jako zpěvák. Vrchol kariéry Významným milníkem v jeho filmografii byla účast ve filmu Lásky jedné plavovlásky (1965) režiséra Miloše Formana, kde se podílel na hudební složce jako zpěvák. Tento film se později stal jedním z nejvýznamnějších děl české kinematografie a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. V roce 1979 si zahrál epizodní roli v hudební komedii Hodinářova svatební cesta korálovým mořem režiséra Tomáše Svobody. Objevil se také v televizním filmu Chléb a písně (1971). Pozdější léta V roce 1967 založil vlastní orchestr složený výhradně z žen - Slávinky. Stal se stálicí české lidové a dechovkové hudby, přičemž vystupoval až do pokročilého věku. Mezi jeho nejznámější písně patří Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval nebo Tam na stráni. Pravidelně se objevoval v televizních pořadech jako Televarieté, Kavárnička dříve narozených nebo Úsměvy. V roce 1997 byl oceněn Cenou Senior Prix. Kromě hudby byl také velkým fanouškem fotbalového klubu Slavia Praha, pro který nazpíval klubovou hymnu Naše věčná Slavia, jejímž byl spoluautorem. Jeho syn Stanislav Procházka ml. (1954-2003) se stal úspěšným zpěvákem populární hudby. Stanislav Procházka st. zemřel 16. dubna 2016 v Praze ve věku 96 let, zanechávaje za sebou významný odkaz v české hudební i filmové kultuře.