Josef Pinkava

Josef Pinkava se narodil 25. listopadu 1919 v Dobrošově u Náchoda a byl český režisér hraných filmů, zejména filmů pro děti a mládež. Zemřel 5. dubna 2006 ve Zlíně ve věku 86 let. Počátky kariéry a příchod do Zlína Josef Pinkava vystudoval reálné gymnázium v Náchodě (1939), poté absolvoval učitelský ústav, kde v roce 1941 složil druhou maturitní zkoušku. V letech 1942-1943 byl totálně nasazen v uhelných dolech a elektrárně v Malých Svatoňovicích. Po druhé světové válce krátce působil jako učitel měšťanské školy v Náchodě. Od mládí se věnoval fotografování a zajímal se o film, což vedlo jeho další kroky do filmového studia ve Zlíně, kam nastoupil v roce 1946. Začátky ve zlínském studiu Josef Pinkava začal pracovat jako asistent režie, mezitím v roce 1948 vstoupil do Komunistické strany. Zlínské filmové ateliéry se staly celoživotním Pinkavovým působištěm, již krátce po svém nástupu se dostal k filmové režii a v letech 1949-1959 byl režisérem nebo scénáristou asi 50 krátkých dokumentárních filmů pro potřeby škol, převážně z výrobního procesu. Josef Pinkava ve spolupráci s dalšími tvůrci (například Hermína Týrlová) přetvořil zdejší studio v předního výrobce filmů pro děti a mládež. První úspěchy v dětské kinematografii S Hermínou Týrlovou se Josef Pinkava jako spolurežisér podílel na svých prvních dětských filmech Uzel na kapesníku (1958) a Ztracená panenka (1959), které byly animované. Pinkavovou první samostatnou režií pro děti byl krátký film Pětikoruna (1959). Následovalo několik dalších krátkých nebo středometrážních filmů a spolu s nimi také první významné úspěchy, což dokládají ocenění Stříbrná gondola na festivalu v Benátkách (1961) za krátký film Kino (1961) nebo Grand Prix na festivalu v La Plata (1962). Celovečerní filmy a největší úspěchy Počátkem 60. let se pak Pinkavova filmografie začala rozrůstat o celovečerní filmy. Prvním z nich byl rodinný snímek z družstevního prostředí Prázdniny s Minkou (1962); tento úsměvný prázdninový příběh dosáhl značné popularity (titulní píseň zde zpíval začínající Karel Gott). Film získal řadu ocenění včetně hlavní ceny Lva sv. Marka na festivalu v Benátkách. Oblíbený byl také další film Ivana v útoku (1963), zatímco následující filmy pro starší diváky v sobě obsahovaly morální poselství (Neobyčejná třída, 1964; Kočky neberem, 1966), přesto je provázela další ocenění. Pokračování tvorby v 70. a 80. letech Za své postoje koncem 60. let byl Josef Pinkava v roce 1969 vyloučen z Komunistické strany, ale protože se věnoval apolitické tvorbě pro děti, mohl nadále točit. Z jeho filmografie sedmdesátých let vyniká snímek Metráček (1971), který vsadil na osvědčenou literární předlohu, nebo pozdější rodinné drama Chlapi přece nepláčou (1979) s výborným Ladislavem Frejem. Josef Pinkava se sporadicky vracel také ke krátkému filmu – za film Poštovský panáček (1974) získal cenu Grand Prix na mezinárodním festivalu krátkých filmů v Teheránu. Z dekády let osmdesátých byl úspěšný film Kopretiny pro zámeckou paní (1980), který mimo jiných cen dostal zvláštní cenu poroty na 12. mezinárodním festivalu filmů pro děti v italském Giffoni Valle Liana. Pak se Josef Pinkava vrátil k osvědčenému tématu děti a sport ve filmu Malý velký hokejista (1982), který byl oceněn mimo jiné na festivalu v Moskvě. Dobově populární a úspěšné na filmových festivalech byly také další filmy z žánru rodinných komedií Výbuch bude v pět (1984) a Pohlaď kočce uši (1985). Závěr kariéry a odkaz V roce 1991 odešel Josef Pinkava do důchodu a pak natočil již jen televizní film Zázračné dítě (1993). Josef Pinkava patří k průkopníkům filmů pro děti a mládež, jimž se věnoval celý svůj profesní život. Sám řekl, že má raději pohádky, ale jeho původní profese učitele a zkušenosti s prací s dětmi jej přivedly na pole ztvárnění aktuálních problémů současné mládeže. V tomto žánru ale trpěl nedostatkem kvalitních scénářů, proto také nejúspěšnější filmy vycházely z osvědčených literárních předloh dobově populárních spisovatelů. Za svou práci obdržel Josef Pinkava přes 60 ocenění na domácích a zahraničních filmových přehlídkách. V roce 1997 získal na Zlín Film Festivalu Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež. Symbolickým završením pak byla Cena města Zlína, kterou obdržel v roce 1999 za celoživotní práci ve zdejším filmovém studiu.