Abychom uvěřili dění na plátně, musíme potlačit nedůvěru a přistoupit na hru, kterou s námi filmaři a filmařky hrají. Ale co když pohyblivé obrázky přijímáme tak ochotně proto, že jejich princip už dávno dobře známe?
Osmdesátiletý režijní velikán Martin Scorsese (Mafiáni, Vlk z Wall Street) momentálně promuje svůj nejnovější snímek Killers of the Flower Moon, který nedávno s ovacemi uvedl na festivalu v Cannes. Po jeho skončení zamířil do Itálie, kde se setkal s papežem Františkem a na vatikánské tiskovce vydal nečekané prohlášení. Na apel hlavy katolické církve chce napsat a zrežírovat film o Ježíšovi, což by pro něj nebyla novinka. Roku 1988 totiž natočil kontroverzní drama Poslední pokušení Krista.
„Věnováno obětem OSN a pomalosti,“ říká titulek na konci filmu, který si nebere servítky vůči kritizovanému působení Organizace spojených národů během jejích četných mírových misí. Německý provokatér Christoph Schlingensief už v roce 1996 dokázal zcela osobitě tnout do tehdejšího problému způsobem, který je nadmíru zábavný i dnes.
Valentýnské filmy nejsou jenom romantické komedie, ale i melodramata. Které z nich jsou světově nejpopulárnější? Musí jít vždy o příběhy mezi mužem a ženou, nemohou tam být i zvířata a stroje? A jak se ubránit kýčovitému dojetí?
S nadcházejícím časem Vánoc jsme se rozhodli ponořit do dějin kinematografie, abychom zmapovali vývoj Ježíše Krista jako postavy, která se stala nejen předmětem obdivu, ale i nevyhnutelných kontroverzí.
Život nebývá vždy krásný a příjemný. Následující třicítka filmů jej naopak vybarvuje v těch nejvíce znepokojivých barvách a její depresivní účinek často atakuje meze únosnosti. V této první části dojde na desítku vybraných titulů, zbylých dvacet představíme v pokračováních, která vyjdou o následujících víkendech.
Osmačtyřicetiletý režisér a scenárista Václav Kadrnka patří k nejosobitějším autorům současné české kinematografie. Jeho debut Osmdesát dopisů vyprávěl o přípravách na emigraci v 80. letech. Křižáček, v němž hrál Karel Roden, byl zase jakousi středověkou meditaci o hledání ztraceného syna. Třetí autorův počin je opět osobní a tentokrát se odehrává v současnosti – zachycuje několik dnů v životě rodiny, která navštěvuje u nemocničního lůžka starého otce v kómatu. Klíčovou otázkou zůstává, zda je film vybroušením určité metody či vidění světa, nebo zda už jde o překročení limitů psychické únosnosti většiny publika.
Přesně před 45 lety se publiku poprvé představil snímek, jenž vyvolává dodnes bouřlivé vlny kontroverze a který podle některých konspirací rovněž připravil svého slavného režiséra o život.
Mnoho filmů předchází pověst, že jsou značně kontroverzní a že by se na ně neměli dívat lidé se slabým žaludkem. U některých je to pouze laciná reklamní strategie, jak o ně vzbudit u diváků zájem. Existují však snímky, o nichž takováto tvrzení platí stoprocentně...
Italská média informovala, že v pondělí 26. listopadu zemřel po dlouhé nemoci ve věku 77 let režisér a scenárista Bernardo Bertolucci. Za svou kariéru natočil řadu snímků, které šokovaly a bořily tabu (Poslední tango v Paříži), oscarového Posledního císaře nebo Malého Buddhu, dva snímky, v nichž se věnoval východním filosofiím a tamnímu světu.
