Ota Ornest

Ota Ornest, vlastním jménem Otto Ohrenstein (6. července 1913 Kutná Hora – 4. srpna 2002 Praha), byl český divadelní dramaturg, režisér, herec, překladatel a někdejší ředitel Městských divadel pražských. Rodinné zázemí a mládí Ota Ornest se narodil do židovské hudebně založené rodiny obchodníka se střižním a galanterním zbožím Eduarda Ohrensteina a jeho manželky Berty, rozené Rosenzweigové. Byl nejstarším ze tří bratrů - jeho mladšími sourozenci byli básník Jiří Orten (1919-1941) a herec Zdeněk Ornest (1929-1990). Ve druhé polovině 30. let vystudoval dramatické oddělení pražské konzervatoře (1936) a stal se výpomocným hostem a členem činohry pro epizodní role Národního divadla (1933-1937). Následně působil jako herec a režisér Středočeské činohry J. Burdy, košického Národního divadla (v sezóně 1937/1938) a plzeňského Městského divadla. Válečná léta v exilu Krátce po 15. březnu 1939, který jej zastihl v plzeňském angažmá, odešel přes Ostravu a Polsko do exilu ve Velké Británii. Za 2. světové války se i nadále věnoval divadlu, v Londýně připravil vzpomínkový večer věnovaný Karlu Čapkovi, uvedl zde v Arts Theatre také Lidové suity. Během exilu se podílel na českém vysílání anglické BBC mj. i s Pavlem Tigridem a Josefem Schwarzem. Poválečná divadelní kariéra V období 1945–1950 působil jako dramaturg a režisér Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze. Od roku 1950 do roku 1972 zastával funkci ředitele Městských divadel pražských a patřil ke vůdčím osobnostem tzv. "zlaté éry" Městských divadel také jako režisér a dramaturg. V letech 1959 až 1968 zastával též funkci uměleckého šéfa Městského komorního divadla (součást MDP). Pražskému publiku představil řadu významných autorů, v mnoha případech ve vlastním překladu (přeložil 60 divadelních her). Filmová a televizní tvorba Jako scenárista či herec působil v televizi v inscenacích Vajíčko, Vlci, Pražský student, Šťastlivec Sulla, Záhadná paní Savageová a vystupoval v televizních pořadech a dokumentech jako Genus či Na plovárně. Jako filmový tvůrce byl znám především díky snímkům Zbabělec (1962), Vajíčko (1968) a Příliš štědrý večer (1961). Jeho filmografie není rozsáhlá, věnoval se především divadelní režii a dramaturgii. Pedagogická a rozhlasová činnost Vyučoval režii a dramaturgii na DAMU. Jako režisér či překladatel spolupracoval i s rozhlasem, kde se podílel na pořadech "Třicet stříbrných", "Liliomfi", "Nedělní beseda", "Figaro", "Evženie Grandetová" nebo "Drahý lhář". Osobní život a pozdější léta Oproti svým bratrům byl Ota Ornest celkem třikrát ženatý – s herečkou Jarmilou Smejkalovou (1920-1994) měl syna a herce Jiřího Ornesta (1946-2017), s dramaturgyní a překladatelkou Mojmírou Janišovou (1920-1986) a s herečkou Janou Koulovou (1926-2009) měl dceru herečku Hanu Ornestovou (1959). Byl také otcem moderátorky a herečky Ester Janečkové (1972), jejíž matkou byla spisovatelka a literární historička Marie Rút Křížková. Po odvolání z ředitelské funkce byl roku 1977 Ota Ornest za pašování zakázaných literárních titulů do zahraničí nepodmíněně odsouzen na tři a půl roku vězení. Po vynucené veřejné omluvě byl omilostněn (rehabilitován byl až v roce 1990). V 80. letech po propuštění z vězení připravoval, řídil a redigoval věstník "Žno" a "Židovskou ročenku" pro pražskou Židovskou obec (1981-1989). Po roce 1989 pracoval v Městských divadlech pražských (1990-1991) a umělecky vedl a režíroval Středočeské divadlo (1990-1991). Hostoval i na dalších scénách (Viola, Lyra Pragensis). V letech 1993-2002 setrval Ota Ornest ve funkci předsedy poroty literárního festivalu Ortenova Kutná Hora. Zemřel 4. srpna 2002 v Praze ve věku 89 let. Umělecký přínos Z jeho významných divadelních inscenací lze jmenovat Benátskou vdovičku (C. Goldoni, 1957), Idiotku (M. Achard, 1963) či Vajíčko (F. Marceau, 1964). Zastával koncepci ansámblového divadla, založeného na kvalitním, divácky přístupném repertoáru a na silných hereckých osobnostech. Často uváděl své přeložené hry. Režíroval například inscenace "Lov na mamuta", "Poslední dějství", "Stromy umírají vstoje", "Vajíčko", "Rekviem za jeptišku", "Záletník Leonard", "Dallas", "Věčně tvůj", "Bumerang" a další.