Jitka Němcová

Jitka Němcová se narodila 5. prosince 1950 v Praze a je česká televizní a filmová scenáristka, režisérka a filmová pedagožka. Narodila se v Praze – Dejvicích jako nejmladší ze 4 dětí a absolvovala střední všeobecně vzdělávací školu. Studium a začátky kariéry
Jitka Němcová absolvovala v roce 1978 režii na pražské FAMU. Během svých studií na FAMU působila na jednoroční stáži v Římě u známého italského režiséra Federica Felliniho. Po krátké stáži v Římě u Federica Felliniho byla pomocnou režisérkou u filmu Otakara Vávry Temné slunce (1980). Felliniho poznala i jako člověka, ale největší zážitek s ním byl samozřejmě na place, kdy ho mohla pozorovat při práci. Například při natáčení filmu Casanova se jedna krátká scéna, kdy aktér vypadne z kočáru, točila celou noc. Televizní tvorba pro Českou televizi
Od počátku své kariéry se věnuje především televizním filmům a inscenacím, které natáčí hlavně pro Českou televizi. Od roku 1978-1990 pracovala v redakci zábavy ČT a od 1990 je externí spolupracovnice ČT. Jitka Němcová natočila desítky televizních filmů, mezi které patří Zabijačka (1981), Vánoční vernisáž (1983), Románek se vším možným (1988), Uctivá poklona, pane Khon (1993), Nevěsta pro Paddyho (1999), Den, kdy nevyšlo slunce (2001), 3+1 s Miroslavem Donutilem (2004), Trapasy (2007). Rozšířená filmografie
Mezi další významné televizní práce Jitky Němcové patří Vdovcovy intimní večery (1978), Objednaná vražda (1981), Dnes vaří Barevná kapela (1982), Lásky Josefa Beka (1988), Kam zmizela 55. ZŠ (1989), Starosta má starosti (1989), Šmokoviny (1989), O babě hladové (1990), Pokoj pro dva (1990), Taneční zábava (1990), President a anděl (1992). V pozdějších letech režírovala Hodina pravdy (2000), Zvon Lukáš (2002), Ruth to vidí jinak (2004), Jako kočka a pes (2005), Leasing (2005) a Jseš mrtvej, tak nebreč (2010). Dokumentární filmy
Jitka Němcová natočila dokumentární film Otakar Vávra pohledem Jitky Němcové (1995) z cyklu GENUS. Režírovala také dokumentární film o výrazné postavě folkové hudební scény Zuzana Michnová – Jsem slavná tak akorát (2013) a dokumentární film o jedné z nejvýraznějších postav české rockové a folkrockové hudební scény Vladimíru Mišíkovi Nechte zpívat Mišíka (2017). Televizní režisérka Jitka Němcová se po celovečerním debutu pro kina, hudebním dokumentu Zuzana Michnová – Jsem slavná tak akorát (2013), věnuje i ve druhém distribučním dokumentu Nechte zpívat Mišíka výjimečné osobnosti české hudební scény. Pedagogická činnost a osobní život
Od roku 1993 vyučovala na katedře režie FAMU a spolupracuje na studentských snímcích jako pedagogická vedoucí. K divadelní činnosti netíhne a občasně vyučuje na FAMU. Od studentských dob byl jejím životním partnerem režisér, scenárista a pedagog Otakar Vávra (1911–2011), za kterého se v roce 1997 provdala. V rámci významného jubilea uspořádala Němcová velkolepou oslavu mužových narozenin, podílela se na přípravě dokumentárního portrétu Stovku má člověk jednou za život (2010) a na reprezentativním sborníku Otakar Vávra – 100 let (2011). Charakteristika tvorby
Typické jsou pro ni dokumenty s prvky mystifikace a tajemna, kdy divák si tím pádem není jistý jestli jde o skutečnost nebo o výmysl. O tom, že se jí podařilo prosadit sama za sebe, vypovídají desítky televizních pořadů a filmů, které režírovala nebo k nim napsala scénáře. A v dílech, která Jitka Němcová režírovala, účinkovali postupně ti nejlepší z naší umělecké scény.