František Nedvěd

František Nedvěd (19. září 1947, Praha – 18. července 2021, Praha) byl český zpěvák, kytarista a písničkář, který patřil mezi nejvýznamnější osobnosti české country, folku a trampské písně. Hudební začátky Hudební základy získal František Nedvěd od svého dědečka, středoškolského učitele, který ho naučil hrát na klavír. Později krátce zkoušel i housle, ale jako desetiletý se začal učit na kytaru, což se stalo jeho celoživotní vášní. Jeho první kapelou se v roce 1964 stala beatová sestava Five Dogs, kde hrál na bicí a potkal se zde se svým bratrem Janem Nedvědem. Svou beatovou kariéru později uzavřel v 70. letech v souborech The Three Long Fingers a The Preachers. Období Brontosaurů a Spirituál kvintetu V roce 1972 založil s bratrem Janem trampskou skupinu Toronto, která byla v roce 1974 přejmenována na Brontosaury. V této formaci bratři Nedvědové tvořili ústřední dvojici a stali se jedněmi z nejpopulárnějších interpretů trampské a folkové hudby v tehdejším Československu. Paralelně s působením v Brontosaurech vystupoval František Nedvěd také ve skupině Spirituál kvintet, kam vstoupil v roce 1975 společně s bratrem Janem a Zdenkou Toskovou po společném zájezdu do Belgie. Sólová kariéra a návrat k bratrovi Jan Nedvěd opustil Spirituál kvintet v roce 1988 a zahájil sólovou dráhu. František jej následoval v roce 1992. Podle hudebního publicisty Milana Tesaře byl František výraznějším vokalistou a kytaristou, zatímco Jan byl jistějším autorem hudby. V roce 1994 se František opět sešel s Brontosaury kvůli nahrávce alba Zahrádky. Významným milníkem v kariéře bratrů Nedvědových byl koncert na Strahovském stadionu 21. června 1996, který navštívilo kolem 60 000 lidí, což svědčí o jejich mimořádné popularitě. Další hudební projekty V roce 1998 založil František Nedvěd kapelu Druhé podání, s níž se inspiroval severoamerickou country. Alba této formace obsahovala především české coververze skladeb kanadského písničkáře Gordona Lightfoota a Američana Dona Williamse. S Druhým podáním se rozešel v roce 2008. Na počátku 21. století se podílel také na písních skupin Pacifik a Rangers. V roce 2004 vydal album Když ohně zaplanou, na němž ve spolupráci s Tonym Linhartem vybral trampské evergreeny. V roce 2011 vydal s bratrem album Souhvězdí Jisker. Od roku 2013 hrál František sólově a také se skupinou Tie Break, kterou tvořil jeho syn Vojtěch Nedvěd s dvanáctistrunnou kytarou, Petr Kocman, Milan Plechatý a Jaroslav Petrásek. Televizní a filmová tvorba Ačkoliv František Nedvěd nebyl primárně hercem, jeho hudební tvorba se objevila v řadě televizních pořadů. V roce 1993 natočil režisér Vojtěch Fatka pro Českou televizi medailon bratrů Nedvědových s názvem "Tuhle písničku chtěl by ti, lásko, dát". Tento recitál, proložený vzpomínkami na mládí v krajině kolem řeky Sázavy, zachycuje bratry v Lukách pod Medníkem, kde nejen vzpomínali, ale i zpívali své nejznámější písně jako Valčíček, Kroužek, Jen ty má Sázavo, Jižní kříž, Sedmikráska či Podvod. František Nedvěd se také objevil v televizním pořadu "Televizní písničky a songy", kde zazněly jeho písně jako "Růže z papíru" a další skladby v podání bratrů Nedvědových. V roce 2012 byl hostem v Show Jana Krause na TV Prima. Osobní život František Nedvěd pocházel z hudební rodiny – jeho otec hrál v amatérské kapele Pražská parta. S bratrem Janem měli ještě sestru Ludmilu. Se svou manželkou Marií (rozenou Krejčiříkovou) se znal od dětství, vztah spolu začali v roce 1968 a do stavu manželského vstoupili v roce 1971. Měli dva syny: Františka (1974) a Vojtěcha (1977). Vedle koncertování se František Nedvěd dvacet let živil jako opravář telefonů. Mezi jeho záliby patřil tenis, účastnil se tenisových turnajů osobností a u svého domu v Lukách pod Medníkem si nechal vybudovat kurt. Své doprovodné kapely pojmenoval tenisovými termíny Druhé podání a Tie Break. Hrál také nohejbal a soutěžně tančil. František Nedvěd zemřel 18. července 2021 ve věku 73 let na karcinom plic. Svůj poslední koncert absolvoval s kapelou Tie Break 9. července 2021 v Olomouci na festivalu Pohoda u Trojice. Jeho hudební odkaz žije dál nejen v jeho nahrávkách, ale i v tvorbě jeho syna Františka Nedvěda mladšího a synovce Jana Nedvěda mladšího, kteří se také profesionálně věnují hudbě.