Existují bezchybné filmové tituly, na které se prostě nesahá. Mzda strachu (The Wages of Fear) z roku 1953, v níž Yves Montand převáží kamión plný výbušného nitroglycerinu k hořícímu naftovému vrtu, je ovšem příliš neodolatelným soustem. V sedmdesátých letech se ji na vrcholu své arogantní slávy znovu chopil režisér Vymítače ďábla William Friedkin, jehož projekt, v originále nazvaný Sorcerer, dostal požehnání od francouzského tvůrce originálu Henriho-Georgese Clouzota. Byl z toho obdivuhodný finanční propadák, na který sami Francouzi po takřka půl století navazují moderním a akčnějším zpracováním Mzda za strach (Le Salaire de la peur). Nebezpečnou zásilku nyní převáží rozhádaní bratři přes nepřátelské separatistické území kdesi uprostřed pouště a jejich mise bohužel vůbec není o tom, co učinilo předchozí verze tak ikonickými.
Články 3
Pokud považujete za vrchol filmového napětí duchařské horory, pravděpodobně jste ještě neviděli ani jednu ze dvou filmových adaptací románu Mzda strachu od Georgese Arnauda. Tu první natočil s Yvesem Montandem roku 1953 francouzský režisér Henri-Georges Clouzot a strhující snímek o převozu výbušného nitroglycerinu přes nehostinný terén ohromil příští generace evropských i hollywoodských režisérů. Tvůrce Vymítače ďábla (The Exorcist) William Friedkin obstaral vlastní a rovněž památnou verzi roku 1977. Žezla se nyní chopil Netflix a francouzský filmař Julien Leclercq, kteří novou a o poznání akčnější Mzdu za strach (The Wages of Fear) doručí na konci března. První minutový trailer napovídá, že skvostného završení trojlístku se opravdu nedočkáme.
Francouzská masterclass v dávkování napětí a drásání diváckých nervů je i sedm dekád od premiéry strhující. Mzdou strachu se inspirovaly desítky pozdějších filmařů a v současných thrillerech či road movie můžeme její stopy najít dodnes.