Vicente Escrivá

Vicente Escrivá Soriano (1. června 1913, Valencie, Španělsko – 18. dubna 1999, Madrid, Španělsko) byl významný španělský scénárista, režisér a producent, jehož kariéra zahrnovala více než padesát filmů a několik úspěšných televizních seriálů. Vzdělání a počátky kariéry Vystudoval filozofii a literaturu na Univerzitě ve Valencii, kde získal doktorát. Svou profesní dráhu zahájil jako novinář v tisku i rozhlase, kde se vypracoval až na pozici vedoucího programů pro Hispanoameriku ve španělském národním rozhlase. Po publikování několika románů a biografií a získání Národní literární ceny v roce 1947 vstoupil do filmového průmyslu jako scénárista. Scénáristické začátky a náboženské filmy Jeho filmová kariéra začala v roce 1948 scénářem k filmu La mies es mucha (Sklizeň je velká) režiséra Josého Luise Sáenze de Heredia. Následně psal scénáře pro významnou produkční společnost Cifesa, kde se podílel na historických velkofilmech jako Pequeñeces (1950) a Agustina de Aragón (1950), oba režírované Juanem de Orduñou. V roce 1950 založil společně s režisérem Rafaelem Gilem produkční společnost Aspa Films, která se stala významným hráčem ve španělské kinematografii. Zlatá éra s Rafaelem Gilem V první polovině 50. let vytvořil Escrivá s Rafaelem Gilem sérii úspěšných nábožensko-politických filmů, které definovaly tzv. národně-katolické období španělské kinematografie. Mezi nejvýznamnější patří Balarrasa (1951), La señora de Fátima (1951), Sor Intrépida (1952), La guerra de Dios (1953) a El beso de Judas (1954). Film La guerra de Dios získal Bronzového lva na filmovém festivalu v Benátkách a ocenění za nejlepší film a režii na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu. El beso de Judas byl nominován na Zlatého lva v Benátkách a získal zvláštní uznání Katolického filmového úřadu. Režijní kariéra V roce 1960 debutoval Escrivá jako režisér filmem El hombre de la isla s Franciscem Rabalem v hlavní roli. V 60. letech natočil film Dulcinea (1962), který byl koprodukován Španělskem, Itálií a Německem. Koncem 60. let režíroval tři filmy pro populárního zpěváka Raphaela: El golfo (1968), El ángel (1969) a Sin un adiós (1970). Komerční úspěchy 70. let V 70. letech se Escrivá přeorientoval na komerčně úspěšné komedie, často s erotickým podtextem, které byly typické pro období španělského přechodu k demokracii. Mezi jeho nejúspěšnější filmy z tohoto období patří Vente a Alemania, Pepe (1971), Lo verde empieza en los Pirineos (1973), Una abuelita de antes de la guerra (1974) a La lozana andaluza (1976). Zvláštní úspěch zaznamenal jeho film El virgo de Visanteta (1978), který se ve Valencii promítal v místním jazyce a zůstal v kinech celý rok s více než půl milionem diváků. Návrat k vážnější tvorbě a ocenění Po téměř desetileté pauze v režii se Escrivá vrátil v roce 1989 s filmem Montoyas y Tarantos, moderní adaptací Shakespearova příběhu zasazenou do prostředí španělských cikánů. Film získal dvě ceny Goya za nejlepší zvuk a nejlepší původní hudbu (Paco de Lucía) a byl nominován v dalších kategoriích včetně nejlepšího filmu. Televizní tvorba V 90. letech, v poslední etapě své kariéry, se Escrivá věnoval televizní tvorbě. Spolupracoval s Antoniem Mercerem na úspěšném seriálu Farmacia de guardia (1991-1995) pro stanici Antena 3. Vytvořil také historický seriál Réquiem por Granada (1991) pro TVE, který rekonstruoval pád Granadského království v 15. století z muslimské perspektivy. Následovaly další úspěšné seriály pro Antena 3: Lleno, por favor (1993-1994), ¿Quién da la vez? (1995), Éste es mi barrio (1996-1997) a Manos a la obra (1998-1999), přičemž poslední jmenovaný se stal mezi diváky mimořádně populárním. Vicente Escrivá zemřel 18. dubna 1999 v Madridu ve věku 85 let, zanechávajíc za sebou bohaté filmové a televizní dědictví. Jeho syn José Antonio Escrivá pokračoval v otcových šlépějích jako režisér a scénárista pro film a televizi.