Léa Massari

Léa Massari, vlastním jménem Anna Maria Massetani (30. června 1933 v Římě - 23. června 2025), byla významná italská herečka, jejíž kariéra ve filmu a televizi trvala od poloviny 50. let do počátku 90. let 20. století. Massari vystudovala architekturu ve Švýcarsku a pracovala jako asistentka scénografie, než ji objevil režisér Mario Monicelli. Právě on jí svěřil první hlavní roli ve filmu Proibito (Zakázáno, 1954), kde se poprvé výrazně představila širšímu publiku.

V roce 1957 ztvárnila postavu Lucie Moretti v romantickém dramatu Sny ve skříni (I sogni nel cassetto) režiséra Renata Castellaniho. O rok později následovala role Marji Pawlovny v adaptaci Tolstého románu Vzkříšení (Auferstehung), která Massari otevřela cestu do mezinárodních koprodukcí. Klíčovým milníkem se stala postava Anny ve snímku Dobrodružství (L’avventura, 1960) režiséra Michelangela Antonioniho. Film byl uveden na festivalu v Cannes, kde vyvolal kontroverze, ale později se stal zásadním dílem modernistického evropského filmu. Ve stejném období se Massari objevila i v historickém dobrodružství Rhodský kolos (Il colosso di Rodi, 1961), což byl režijní debut Sergia Leoneho.

V 60. a 70. letech se Léa Massari výrazně etablovala i ve francouzské kinematografii. Zásadní byla její spolupráce s Claudem Sautetem na filmu Věci života (Les choses de la vie, 1970), v němž vytvořila tragickou postavu ženy zapletené do milostného trojúhelníku. Další významnou rolí byla postava matky dospívajícího chlapce ve filmu Šelest na srdci (Soffio al cuore, 1971) režírovaném Louisem Mallem. Tento snímek, který byl uveden v Cannes a nominován na Oscara za scénář, se stal jedním z nejvýraznějších titulů její kariéry.

V roce 1975 si zahrála po boku Jeana-Paula Belmonda ve filmu Strach nad městem (Peur sur la ville), v němž ztvárnila jednu z hlavních ženských rolí. O tři roky později se objevila ve filmu Kristus se zastavil v Eboli (Cristo si è fermato a Eboli, 1978) režiséra Francesca Rosiho, kde ztvárnila postavu Luisi Levi. Za tento výkon obdržela prestižní italské ocenění Nastro d’Argento pro nejlepší herečku ve vedlejší roli.

Kromě filmové tvorby se Massari věnovala i divadlu a televizi. V 60. letech vystupovala na jevišti například v inscenaci Due sull’altalena, italské verzi hry Two for the Seesaw. V televizi zazářila v adaptacích literárních děl, jako byli Bratři Karamazovi (I fratelli Karamazov, 1969), Anna Karenina (1974) či dramatizace novel Simone de Beauvoir Una donna spezzata (1988), kde se podílela i na scénáři. Její televizní vystoupení posílila její profil herečky schopné hlubokých psychologických portrétů.

V osmdesátých letech se objevovala již méně často. Za zmínku stojí role v dramatickém filmu Utajená tajemství (Segreti segreti, 1985), kde ztvárnila psychicky zlomenou matku. Jejím posledním filmovým projektem byl snímek Milostná cesta (Viaggio d’amore, 1990) s Omarem Sharifem. Po ukončení herecké kariéry se Massari stáhla z veřejného života a usadila se na Sardinii, kde žila se svým manželem Carlem Bianchinim. Aktivně se věnovala ochraně zvířat a ekologickému aktivismu.