Henry Edwards

Henry Edwards (18. září 1882 – 2. listopadu 1952) byl anglický herec a filmový režisér, který se významně zapsal do historie britské kinematografie. Narodil se ve Weston-super-Mare v hrabství Somerset jako Arthur Harold Ethelbert Edwards a během své dlouhé kariéry se objevil ve více než 80 filmech a režíroval 67 snímků. Počátky kariéry Edwards začínal jako divadelní herec a již v roce 1900 vystupoval v provinčních divadlech. Do londýnského West Endu se dostal v roce 1911 a v roce 1913 hrál v New Yorku po boku slavné Ethel Barrymore. Jeho filmový debut přišel v roce 1914, kdy se objevil v malé roli ve snímku Clancarty. Skutečný průlom v jeho kariéře nastal, když se dostal pod vedení producenta a režiséra Cecila Hepwortha, jednoho z průkopníků britské kinematografie, a stal se jednou z nejvýraznějších hvězd jeho studia. Hvězda němého filmu Pod vedením Cecila Hepwortha se Edwards rychle stal jedním z nejpopulárnějších britských herců. Jeho režisérský debut přišel se snímkem A Welsh Singer (1915), adaptací populárního romantického románu. Vysoký, rozcuchaný a citlivý herec si získal srdce diváků především v dramatech produkovaných Hepworthovým studiem, kde často hrál po boku své budoucí manželky Chrissie White. Pár byl označován za britskou odpověď na Douglase Fairbankse a Mary Pickfordovou a společně účinkovali ve 22 Hepworthových dramatech. Režisér a producent Edwards nebyl jen hercem, ale také inovativním režisérem a producentem. Během svého působení v Hepworthově studiu dostal příležitost režírovat vlastní filmy a postupně se vypracoval na jednu z klíčových osobností britského filmového průmyslu. Mezi jeho významné režisérské počiny patřil The Amazing Quest of Mr. Ernest Bliss (1920), kde si také zahrál hlavní roli. Tento film byl později v roce 1936 znovu natočen s Carym Grantem v hlavní roli. Bohužel, původní verze s Edwardsem je dnes považována za ztracený film a je uvedena na seznamu "75 nejhledanějších" ztracených filmů Britského filmového institutu. Přechod ke zvukovému filmu Série filmů s Edwardsem a White prosperovala až do roku 1924, kdy finanční problémy způsobily pád Hepworthova podniku. Edwards však pokračoval ve své kariéře a úspěšně se adaptoval na éru zvukového filmu. Významným milníkem v jeho kariéře byl film The Flag Lieutenant (1926), kde se představil jako šlechetný a sebeobětující se hrdina v dobrodružném příběhu, který byl dobře přijat. Pozdější kariéra Ve 30. letech Edwards režíroval několik významných filmů, včetně Scrooge (1935), první celovečerní zvukové adaptace Dickensovy novely Vánoční koleda. Film režíroval pro Twickenham Film Studios a v hlavní roli se představil Seymour Hicks. Za svou práci na tomto filmu byl Edwards oceněn na Benátském filmovém festivalu v roce 1935. Dalším významným režisérským počinem byl thriller Juggernaut (1936) s Borisem Karloffem v hlavní roli. Film vypráví příběh zoufalého vědce Dr. Sartoria (Karloff), který se spojí s chamtivou manželkou bohatého muže, aby ho otrávil a získal peníze na své výzkumy. Edwards v tomto období spolupracoval s Juliem Hagenem a společně založili britskou produkční společnost Neo-Art Productions. Závěr kariéry V pozdějších letech své kariéry se Edwards vrátil především k herectví a objevil se v několika významných britských filmech. Mezi jeho poslední role patřily postavy ve filmech Green for Danger (1946), kde ztvárnil pana Purdyho, Trio (1950), The Magic Box (1951) a Trent's Last Case (1952) s Margaret Lockwoodovou. Jeho poslední film, Trent's Last Case, byl uveden do kin ve stejném roce, kdy Edwards zemřel. Osobní život V roce 1924 se Edwards oženil s herečkou Chrissie White, která se objevila v mnoha jeho filmech. Společně měli dceru Henryettu Edwardsovou, která se také objevila v některých filmech svých rodičů. Henry Edwards zemřel 2. listopadu 1952 v Chobhamu v hrabství Surrey ve věku 70 let. Odkaz Henry Edwards zanechal významnou stopu v britské kinematografii jako všestranný talent, který se úspěšně pohyboval před i za kamerou. Jeho kariéra, která trvala téměř čtyři desetiletí, zahrnovala přechod od němého filmu ke zvukovému a jeho práce jako režiséra a herce ovlivnila generace filmařů. Jeho dokumenty a materiály z kariéry byly nedávno darovány do speciálních sbírek Britského filmového institutu, což svědčí o jeho trvalém významu pro historii britského filmu.