Vincent Lindon, narozen 15. července 1959 v Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine, Francie, je uznávaný francouzský herec a filmař, který se během své více než čtyřicetileté kariéry etabloval jako jedna z nejvýraznějších osobností evropské kinematografie. Rodinné zázemí a počátky kariéry Lindon pochází z významné rodiny s bohatou historií. Je pravnukem Fernande Citroënové, sestry zakladatele automobilky Citroën, a Alfreda Lindona, židovského klenotníka a sběratele moderního umění původem z polského Krakova. Z matčiny strany je potomkem francouzského premiéra Julese Dufaura a maršála Rémyho Josepha Isidora Exelmanse. Přestože vyrůstal v dobře situované rodině, rozhodl se jít vlastní cestou. Po studiích na Lycée Victor-Duruy, kde získal vědecký bakalářský titul, se zapsal na obchodní školu, kterou však po 22 dnech opustil. Jeho cesta k herectví začala v roce 1979, kdy mu matka zajistila stáž jako asistenta kostýmního designéra na natáčení filmu Alaina Resnaise Můj strýček z Ameriky (My American Uncle, 1980), kde spolupracoval s hercem Gérardem Depardieu. Následně strávil šest měsíců v New Yorku jako asistent pro rozhlasovou propagaci u svého strýce Erica Dufaura, zakladatele hudebního vydavatelství Cachalot Records. Herecké začátky a průlom Lindonova herecká kariéra začala v roce 1983 menší rolí ve francouzském thrilleru The Hawk. V 80. letech se objevoval především ve vedlejších rolích, spolupracoval s významnými režiséry jako Claude Sautet, Bertrand Blier a Jean-Jacques Beineix. Zahrál si například v Sautetově filmu Quelques jours avec moi po boku Sandrine Bonnaire nebo v kultovním snímku Betty Blue. Skutečný průlom v jeho kariéře přišel na začátku 90. let, kdy spolupracoval s Claudem Lelouchem na filmech La Belle histoire a komediálním hitu Tout ça... pour ça (1993). V roce 1992 získal hlavní roli v hudební komedii La crise, která mu vynesla první nominaci na Césara za nejlepšího herce. Významným milníkem v jeho kariéře byla role ve filmu La Haine (1995), který získal cenu za režii na festivalu v Cannes a tři Césary. Etablovaný herec s charakteristickými rolemi V průběhu let se Vincent Lindon stal jedním z nejvyhledávanějších francouzských herců, často obsazovaným do filmů se silným sociálním podtextem. V roce 1999 byl nominován na svého druhého Césara za roli ve filmu My Little Business (Ma petite entreprise), dramatu o francouzském truhláři, který se potýká s těžkými časy. Na počátku 21. století pokračovala jeho kariéra vysokým tempem, často hrál ve dvou až třech filmech ročně. Mezi jeho významné projekty patří The Moustache (La Moustache, 2004) režiséra Emmanuela Carrèra, za který získal cenu Swann d'Or pro nejlepšího herce na filmovém festivalu v Cabourgu. V roce 2009 byl nominován na svého čtvrtého Césara za film Welcome, francouzské drama o iráckém chlapci, který se musí naučit přeplavat kanál La Manche. Spolupráce s významnými režiséry Lindon je známý svou věrností určitým režisérům a opakovanou spoluprací s nimi. Pravidelně hraje ve filmech Benoîta Jacquota (od Seventh Heaven, 1997), Stéphana Brizého (od Mademoiselle Chambon, 2009), Claire Denis (od Bastards, 2013) a Xaviera Gianolliho. Pětkrát spolupracoval s Pierrem Jolivetem a třikrát s Coline Serreau. Mezi jeho další pozoruhodné projekty patří experimentální improvizační drama Pater (2011), kde hrál sám sebe po boku režiséra a herce Alaina Cavaliera, a temný thriller Bastards (2013), který napsala a režírovala Claire Denis. Mezinárodní uznání a ocenění V roce 2015 dosáhl Lindon vrcholu své kariéry, když získal cenu za nejlepšího herce na 68. ročníku filmového festivalu v Cannes a následně i Césara za nejlepšího herce na 41. ročníku této ceny za film The Measure of a Man (La Loi du marché) režiséra Stéphana Brizého. Za tento výkon získal také cenu IFFI pro nejlepšího herce na 46. Mezinárodním filmovém festivalu v Indii. V roce 2021 ztvárnil hlavní roli ve filmu Titane režisérky Julie Ducournau, který získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Ve filmu hraje hasiče Vincenta, který se domnívá, že našel svého ztraceného syna, přičemž ve skutečnosti jde o ženu na útěku před zákonem. Jeho výkon byl kritiky vysoce ceněn za ztvárnění postavy, která navzdory své vnější síle projevuje nesmírnou něhu a lidskost. V roce 2022 byl jmenován předsedou poroty hlavní soutěže 75. ročníku filmového festivalu v Cannes, kde nahradil Spikea Leeho. V roce 2024 získal Volpiho pohár za nejlepšího herce na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách za hlavní roli ve filmu The Quiet Son. Osobní život V 80. letech měl Lindon téměř desetiletý vztah s Claude Chiracovou, dcerou prezidenta Jacquesa Chiraca. Později měl medializovaný vztah s Caroline, monackou princeznou. Lindon má syna Marcela, narozeného v roce 1996. V roce 1998 se oženil s herečkou Sandrine Kiberlain, se kterou se seznámil v roce 1993 při natáčení filmu L'Irrésolu (1994). Mají spolu dceru Suzanne, narozenou v roce 2000. Pár se rozešel v roce 2003. Vincent Lindon je známý svým skromným životním stylem navzdory svému původu a úspěchu. Místo luxusního života s limuzínami a zámky preferuje jednoduchý život ve svém pařížském bytě a po městě se pohybuje na skútru. Je také znám svým sociálním svědomím, které se odráží v jeho výběru rolí a filmů s důležitým společenským poselstvím.

Zjevení

Do boje

Rodin

La loi du marché

Deník komorné

Augustina

Welcome