Jarmila Lhotová

Jarmila Lhotová, 11. 9. 1902, Vídeň, Rakousko-Uhersko – 23. 8. 2006, Vermont, USA, herečka Počátky a umělecké ambice Jarmila Lhotová se narodila ve Vídni jako Jarmila Pošíková. Původně toužila stát se operní pěvkyní, ale ze zdravotních důvodů musela na tuto dráhu rezignovat a přešla k činohře. Dramatickému herectví se soukromě školila u herečky Národního divadla Evy Vrchlické st. Na pražských jevištích vystoupila pouze několikrát, například v D 34 u E. F. Buriana, ve Vinohradském divadle v titulní úloze Julie v dramatu Romeo a Julie Williama Shakespeara a v kabaretní scéně Červené eso. Filmová kariéra K filmu se mladá Jarmila dostala díky náhodě. Do vinohradských filmových ateliérů A-B jednoho dne doprovodila svou kamarádku, kde si jí všiml režisér M. J. Krňanský, jenž jí ihned nabídl větší úlohu tragické Marcely Pacholíkové, dcery starého Pacholíka (představovaného hercem Karlem Schleichertem) v melodramatu Loretánské zvonky (1929) podle románu Zločin v Loretě Karla Ladislava Kukly. Tento film se bohužel nedochoval. Následně hrála ještě v dalších třech němých filmech; jeden z nich, Černý plamen (1930), byl dodatečně ozvučen. Byla manželkou nadlesního Mařana (Karel Hašler) Boženou Mařanovou v dalším melodramatickém filmu M. J. Krňanského Adjunkt Vrba (1929), jenž byl natočen podle stejnojmenného románu Jana Klecandy, a krásnou Toničkou Pelikánovou v dramatu Starý hřích (1929). Ve filmových titulcích tohoto díla čteme stejného režiséra a autora předlohy jako u předešlého titulu. Na samém rozhraní němé a zvukové éry v českém filmu se zjevila v milostném dramatu Černý plamen (1930) podle stejnojmenného románu spisovatele a dramatika F. X. Svobody jako titulní cikánka Daniela. Tento film (natáčen ještě v roce 1929) je už ale pokládán za zvukový, protože byl pro pražskou premiéru dodatečně ozvučen. O herectví Lhotové neměli kritici nijak vysoké mínění, svízelným se navíc v jejím případě ukázal mluvený projev, což je příčinou jejích minimálních aktivit ve zvukovém filmu. Hrála v nepříliš kvalitním filmovém přepisu Raisova románu Zapadlí vlastenci (1932; opět v Krňanského režii), pak se objevila ve větší roli Ady Friedmannové v detektivce Vražda v Ostrovní ulici (1933). Její poslední, a zároveň hlavní rolí byla postava nešťastně provdané statkářské dcery Jindry Janýrové ve filmu Jindra, hraběnka Ostrovínová (1933). Po válce se pak objevila ještě v menší roli ve filmu Rozina sebranec (1945). Osobní život a emigrace Jarmila se provdala za akrobatického letce Zdeňka Lhotu (1896-1926), který později tragicky zahynul. Ve 30. letech se ovdovělá Jarmila Lhotová podruhé provdala za Jana Pachla, majitele čokoládoven RuPa (dnes firma Nestlé v Modřanech). Ten nepřál manželčině dalšímu vystupování na divadle ani ve filmu, proto na hereckou kariéru rezignovala. V roce 1948 manželé Pachlovi emigrovali, napřed do Velké Británie, později do Kanady, kde Jan Pachl úspěšně pokračoval v podnikání ve výrobě čokolády. Dcera Jarmila Pachlová byla kanadskou krasobruslařkou. Pozdní léta a odkaz Jarmila Pachlová si až do vysokého věku udržovala svěžest a duševní zdraví, v 90. letech několikrát navštívila Prahu. Mezitím publikovala své vzpomínky v knize Dreams Upon the Stars: A Memoir of a Century. Jan Pachl zemřel v roce 2003, jeho manželka jej přežila o tři roky a zemřela 23. srpna 2006 ve věku nedožitých 104 let jako nejstarší česká herečka. Nesmírně zajímavý životní osud Jarmily Pachlové-Lhotové zahrnující v sobě hereckou slávu, bohatství, ústrky, exil a nové začátky je unikátní už jen prostým faktem, že trval více než jedno století.