Vladislav Kvasnička

Vladislav Kvasnička, 13. 12. 1956, Praha – 10. 6. 2012, Praha, český režisér a dokumentarista Vzdělání a začátky kariéry Vladislav Kvasnička začínal svou profesní dráhu v Československé televizi jako tahač kabelů. Současně večerně studoval Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově náměstí a dálkově Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích. Po absolvování katedry dokumentární tvorby na FAMU (1980-84) a po vojenské službě v Československé armádním filmu (1985) externě spolupracoval s Krátkým filmem Praha a s bratislavským Štúdiem krátkych filmov. Od mládí patřil k okruhu divadelního uskupení Sklep – stál za kamerou krátkého amatérského filmu Tomáše Vorla Zákon samurajů (1978) a později si zahrál mužika v povídce Na brigádě z filmu Pražská 5 (1988). Profesní dráha Později byl zaměstnán jako režisér v Krátkém filmu Praha (1990-97). Od 90. let spolupracoval s Československou (Českou) televizí Praha a též s ostravským studiem, pro které zpracovával reportáže s aktuálními tématy do cyklu Ego, do publicistického magazínu Klekánice a do cyklů Svět bez hranic a Ta naše povaha česká. Přes deset let točil dokumenty pro produkci Febio Fera Feniče. Má na kontě dvě desítky filmů. Nějaký čas působil v ostravském studiu České televize, později ale neměl příliš pracovních příležitostí, a tak se živil různě, mj. jako pojišťovák. "Někteří kamarádi – filmaři mu pomáhali aspoň tím, že si u něj pojištovali techniku," vzpomínal Fenič. Dokumentární tvorba Vladislav Kvasnička se specializoval na dokumentární filmy s výrazným sociálním a společenským přesahem. K jeho nejvýznamnějším dílům patří středometrážní dokument o revoluční situaci v Rumunsku na přelomu roku 1989 z pohledu českých a slovenských starousedlíků A pomáhal jen Bůh (1990), výpověď o problémech homosexuálů Zapovězená láska (1990), dokument o návratu českých krajanů z Ukrajiny do vlasti Strach nechali doma (1991). Zapovězená láska představuje dokumentární pohled na homosexualitu v Československu, zemi začínající chápat, že asi 750 000 jejích obyvatel jsou gayové a lesby. Prostřednictvím osobních rozhovorů s gay aktivisty za práva gayů a křičícími homofobiky režisér vytvořil film, který představil naivní začátky sociální hnutí a chladný pohled na kulturu jejich oponentů. Významným dílem je také dokument Konec věčných časů (1991), který zachycuje odsun sovětských vojsk z našeho území. Přináší autentické pohledy na vojáky, atmosféru, ideály a k tomu dobový komentář o konci jednoho období. Dokument pojednává o tom, jak se souhrou neskutečných náhod podařilo Michalu Kocábovi zajistit u ruských generálů v Moskvě (se souhlasem Gorbyho) odsun vojsk, která v Československu zůstala a postupně se zabydlela od roku 1968. Dalším významným dokumentem je Krvavý chomout (1995), který byl natočen v dubnu 1995 v okupovaném Čečensku a zobrazuje nevídané utrpení nevinných civilistů. Snímek začíná připomínkou protirežimních rebelií v Novočerkassu (Chruščovův masakr v 60. letech) a končí záběry ze současného Ingušska a Dagestánu, potenciálních cílů ruské agrese. Nejotřesnější záběry natočil štáb ve vesnici Samaški, kde ruská armáda trestala za údajný odpor znásilňováním, rabováním a upalováním. Pokusy o kontakt se samotnými ruskými vojáky vesměs selhaly, na kameru nechtěli vypovídat. Dokument rovněž zpochybňuje mýtus prezidenta Džochara Dudajeva, o kterém jsou všichni přesvědčeni, že svůj národ zradil. Pozdější tvorba a odkaz K jeho dalším významným dílům patří dokument o českých vojácích působících pod prapory UNFOR v Bosně Ani válka, ani mír (1996), cestopis z cesty po transsibiřské magistrále Vlak do Hongkongu (1997) a záznam katastrofální povodně na Moravě a ve Slezsku v červnu 1997 Učiň sobě koráb… (1997). V posledních letech svého života sbíral Vladislav Kvasnička materiál k retrospektivnímu filmu historie české punkové scény X Punk aneb 20 let s čírem, ten však už nedokončil. Vladislav Kvasnička točil naléhavé dokumenty o ruské neutěšené realitě, uprchlících a odsunu sovětských vojáků z našeho území. Bývalý dokumentarista České televize, který zažil válku v Čečensku a Chorvatsku a stál za kamerou při odsunu sovětských vojsk, bojoval tři čtvrtě roku s nádorem na mozku. Zemřel 10. června 2012 v Praze ve věku 55 let.