Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.
Dva velikáni afroamerické kinematografie po dlouhých 18 letech opět spojí síly – a to prostřednictvím velmi těžkotonážní látky. Lee totiž bude zpracovávat remake jednoho z nejchválenějších filmů jednoho z nejvelebenějších režisérů. Jde o procedurální thriller Nebe a peklo (High and Low), který uvedl věhlasný Akira Kurosawa roku 1963.
Brad Pitt si podle zahraničního webu Deadline zahraje v jubilejním desátém a zřejmě rozlučkovém filmu Quentina Tarantina s názvem The Movie Critic. Pokud se informace potvrdí a oscarový herec, jenž s kultovním tvůrcem spolupracoval už v Hanebných panchartech (Inglorious Bastards) a Tenkrát v Hollywoodu (Once Upon a Time in Hollywood), ztvární titulní úlohu, dosavadní rozeseté drobky ohledně příběhu a jeho protagonisty budeme moct smést.
Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.
Dlouho odkládané a rovněž dlouho chystané pokračování Perinbaby se hned ve dvou jazykových verzích (české a slovenské) dostává do tuzemských kin. Jako k poslednímu dílu letos zesnulého Juraje Jakubiska bychom se o pohádce s podtitulem Dva světy měli bavit uctivě a soucitně, výsledek je však podobně nesoudný jako oba Jakubiskovy snímky z 21. století, tedy Post Coitum a Bathory.
Jste-li mezinárodně uznávaným režisérem nejslavnějších japonských filmů jako Sedm samurajů či Tělesná stráž, nemusíte mít nutně na růžích ustláno. Akira Kurosawa natočil v letech 1950 až 1965 mnoho kanonických filmů, avšak následně jej japonský průmysl začal považovat za zastaralého. Do roku 1980 tak vytvořil jen tři snímky, nemohl sehnat financování a pokusil se o sebevraždu. A poté natočil Ran, své poslední mistrovské dílo inspirované Shakespearem a také životem feudála Mori Motonariho z 16. století. Nejdražší japonský film své doby tento týden míří díky společnosti Pannonia Ent. do českých kin a stále je na něj radost pohledět, přestože vzešel z Kurosawovy bolesti a pojednává o lidské vypočítavosti, krutosti a smrti.
Filmové umění je úzce propojené s literárním, hudebním a především tím výtvarným. Filmaři a filmařky již od počátků čerpali inspiraci z výtvarných děl, z nichž lze odkoukat práci se světlem či precizní kompozice. V jakých případech však filmy obrazy explicitně citují?
Spolupráce Zacka Snydera a Netflixu pokračuje. Po divácky úspěšné, i když nepříliš povedené Armádě mrtvých přichází velkolepá sci-fi Rebel Moon, která původně mířila do předaleké galaxie.
Jízda vlakem či metrem je pro většinu z nás rutinní záležitostí, která má na delší vzdálenosti uspávací účinek. V kinematografii však jde o jeden z esenciálních akčních motivů už od roku 1903, kdy Edwin S. Porter natočil průlomový desetiminutový kraťas Velká železniční loupež. Jeden z prvních snímků, který využíval složité narativní a stylistické techniky, vyšlapal cestu specifickému subžánru, jehož obliba se jeví nevyčerpatelně. Obzvlášť s přihlédnutím k nedávným premiérám pátého Indiana Jonese a sedmé Mission: Impossible, v nichž hrají vlakové akční sekvence zásadní úlohu.
Každý rok čekáte na to, že přijde dílo s velkým D. Film, který „řekne všechno“. Něco, co shrne naši dobu do jednoho stlačeného uměleckého časoprostoru. Naposledy jsem tohle zažil s mexickým filmem s příznačným názvem Naše doba od Carlose Reygadase v roce 2018. Mezitím vždy vznikne mnoho skvostných miniatur, dokonalých psychologických mikrokosmů, kdy se na detailu ukáže celek, jen si ho musíme umět domyslet. Vznikají jednotlivé silné příběhy, které nemají přesah k veškerenstvu. Ale natočit něco rozmáchlého, co v sobě pojme všechny vrstvy reality, se nepodaří jen tak někomu. Zvládla to Unavená naděje.
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech neznamená pouze přehlídku současného filmu. V bohatém programu si můžete připomenout i několik desetiletí staré filmy a objevit zaprášené poklady kinematografie.
Osmdesátiletý režijní velikán Martin Scorsese (Mafiáni, Vlk z Wall Street) momentálně promuje svůj nejnovější snímek Killers of the Flower Moon, který nedávno s ovacemi uvedl na festivalu v Cannes. Po jeho skončení zamířil do Itálie, kde se setkal s papežem Františkem a na vatikánské tiskovce vydal nečekané prohlášení. Na apel hlavy katolické církve chce napsat a zrežírovat film o Ježíšovi, což by pro něj nebyla novinka. Roku 1988 totiž natočil kontroverzní drama Poslední pokušení Krista.
Autor Pulp Fiction proslul nejen vlastní kultovní tvorbou, nýbrž i nebývalým rozhledem a nadšenectvím v oblasti celého spektra kinematografie. Quentin Tarantino je zapálený cinefil, jenž má ve sklepě zrenovovanou videopůjčovnu, spolu s kolegou a kamarádem Rogerem Avarym provozuje fanouškovské podcasty a nově napsal knihu Cinema Speculation, v niž svérazně pěstuje filmovou kritiku. A přirozeně se najde řada jinak uznávaných snímků, jež v průběhu let sepsul.
Akira Kurosawa, jeden z nejproslulejších filmových tvůrců historie, točil převážně samurajské příběhy z dob feudálního Japonska. Z jeho filmů zohledňujících problémy současného světa vyčnívá detektivní drama Nebe a peklo z roku 1963. Kurosawa v něm adaptoval americkou knihu o únosu dítěte a milionovém výkupném, již vztáhl na sociální napětí a rozdílné životní podmínky v tehdejším Tokiu. Překvapivě vystavěný snímek, který řeší morální a společenské příčiny zločinu a trestu, zůstává formálně nejprogresivnějším režisérovým dílem.
Populární rocker z Lásky nebeské ztvárňuje v oscarovém dramatu Žít o poznání civilnější úlohu stárnoucího úředníka, jemuž neléčitelná rakovina žaludku změní pohled na život. Remake japonské klasiky Ikiru z roku 1952 se odehrává v 50. letech v Londýně a skýtá emočně silné vyprávění, které nás přiměje zamyslet se nad vlastní existencí a přetvářkou v odtažitém byrokratickém světě.
Britská akademie filmového a televizního umění rozdala v neděli 19. února v pořadí 76. výroční ceny BAFTA. A protože většina nominací se shodovala s těmi oscarovými, může se jednat o jasný signál, kdo si 13. března odnese plešatou zlatou sošku.
