Bruno Dumont, narozen 14. března 1958 v Bailleul ve Francii, je francouzský filmový režisér a scenárista, který patří mezi nejvýraznější osobnosti současné francouzské kinematografie. Původně vystudoval filozofii, kterou i vyučoval na středních školách, než se plně věnoval filmové tvorbě. Počátky kariéry a umělecký přístup Dumont vstoupil do filmové branže jako samouk. V roce 1986 začal natáčet firemní filmy a reklamy, což mu poskytlo technické základy filmového řemesla. Jak sám říká: "Točil jsem bonbóny, traktory, pojišťovací agenty, šunku, cihly, uhlí... filmařinu jsem se učil jen tak mimochodem." V roce 1994 napsal scénáře pro televizní dokumentární sérii Arthur et les fusées a pro svůj krátký hraný film Marie et Freddy, který byl předstudií k jeho celovečernímu debutu. Mezinárodní průlom Mezinárodní pozornost upoutal již svým celovečerním hraným debutem The Life of Jesus (La vie de Jésus, 1997), který natočil ve svém rodném městě Bailleul. Film získal zvláštní ocenění Zlaté kamery v Cannes. Jeho druhý film L'Humanité (1999), rovněž natočený v Bailleul, mu přinesl Grand Prix poroty v Cannes a další dvě ceny - pro nejlepšího herce a herečku. Tyto dva filmy okamžitě etablovaly Dumonta jako výjimečný talent francouzské filmové scény. Osobitý styl a tematika Dumontovy filmy se pohybují na pomezí realistického dramatu a avantgardy. Jeho díla jsou charakteristická používáním dlouhých záběrů, detailů lidských těl a příběhů zahrnujících extrémní emoce. Dumont nepíše tradiční scénáře, ale kompletní romány, které pak slouží jako základ pro jeho filmy. Je známý tím, že obsazuje neprofesionální herce, protože věří, že "každý je nositelem pravdy". Významná filmografie Po úspěchu svých prvních dvou filmů pokračoval Dumont kontroverzním snímkem Twentynine Palms (2003), natočeným v Kalifornii. V roce 2006 se vrátil do rodných Flander s filmem Flandres, který mu přinesl druhý Grand Prix v Cannes. Film sleduje mladé muže z venkova, kteří jsou povoláni do vzdálené války, a zkoumá brutalitu konfliktu a jeho dopad na lidskou přirozenost. V roce 2009 natočil Hadewijch, příběh mladé novicky, která je vyloučena z kláštera a odchází s Arabem na Blízký východ, aby se obětovala pro svého Boha. Film získal mezinárodní cenu kritiků na filmovém festivalu v Torontu. Následoval film Hors Satan (Outside Satan, 2011), který měl premiéru v sekci Un Certain Regard v Cannes. V roce 2013 Dumont překvapil filmem Camille Claudel 1915 s Juliette Binoche v hlavní roli, který byl jeho prvním filmem s profesionální hvězdou a prvním o skutečné historické postavě. Film měl premiéru v soutěži na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu a byl kritiky oceněn jako "nesmírně soucitné a pokorné pozorování trýzněné umělkyně". Nová etapa tvorby V roce 2014 dosáhl Dumont veřejného i kritického uznání s P'tit Quinquin (Li'l Quinquin), mini-sérií pro Arte, která sleduje vyšetřování hrůzného zločinu vedené dospívajícími z oblasti Boulonnais. Pokračoval v populárnějším stylu filmem Ma Loute (Slack Bay, 2016), fantazijním policejním a společenským příběhem s prestižním obsazením (Fabrice Luchini, Juliette Binoche, Valeria Bruni Tedeschi). V roce 2017 se Dumont pustil do adaptace díla Charlese Péguye s filmem Jeannette, l'enfance de Jeanne d'Arc (Jeannette: The Childhood of Joan of Arc), který byl následován filmem Jeanne (Joan of Arc, 2019). Tento druhý film získal zvláštní cenu poroty v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. V roce 2021 natočil film France s Léou Seydoux v hlavní roli, který byl vybrán do soutěže o Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Umělecký odkaz Bruno Dumont je považován za uměleckého dědice Roberta Bressona a jeho dílo bývá spojováno s tzv. Novým francouzským extrémem. Jeho filmy často zobrazují ošklivost extrémního násilí a provokativní sexuální chování, ale zároveň hledají "jemné světlo" skryté v každé lidské bytosti navzdory ošklivosti a násilí světa. Dumontova tvorba je charakteristická svým naturalistickým stylem, překračováním tabu a zkoumáním podstaty lidské duše, toho, co ji motivuje a z čeho pramení její tragičnost. Mezi jeho obdivovatele údajně patří Michael Haneke, Brian De Palma, John Waters, Yorgos Lanthimos, Antonio Campos a Paul Schrader. Přestože jeho filmy často vyvolávají kontroverze a silně polarizují publikum, Bruno Dumont zůstává jedním z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších hlasů současné evropské kinematografie.