Zdeněk Kopáč

Zdeněk Kopáč, narozen 20. ledna 1928 v Praze, Československo, byl významný český dokumentarista, scenárista a režisér, který se specializoval především na krátké populárně vědecké filmy a filmy o umění. Kopáč patřil k výrazným osobnostem československé dokumentární tvorby druhé poloviny 20. století. Jeho profesní kariéra se rozvinula zejména v 50. a 60. letech, kdy vytvořil řadu oceňovaných dokumentárních snímků. Mezi jeho první významné práce patří dokumentární filmy z konce 50. let, jako Patnáctý březen 1939, Plavali plavci a Voda, voda, voda z roku 1959. V tomto období také natočil dokumenty zachycující významné kulturní události, například Pražské jaro 1957 nebo Expo 1958. Oceňovaná tvorba V 60. letech dosáhl Zdeněk Kopáč vrcholu své tvůrčí kariéry. Za dokumentární film Orlík získal v roce 1960 Čestné uznání za povídku k dokumentárnímu filmu na Umělecké soutěži k 15. výročí osvobození Československé republiky. Významného úspěchu dosáhl v roce 1965, kdy obdržel Odměnu za dokumentární film za snímky Dvojí proces a Poslední léta na Umělecké soutěži k 20. výročí osvobození Československa. Tyto filmy patří k jeho nejuznávanějším dílům a dokládají Kopáčův cit pro společensky závažná témata. Významné dokumentární filmy Mezi jeho další významná díla patří dokumenty Úzkost (1966), Šumavská suita (1966) a Vajíčko (1964). Kopáč se ve své tvorbě věnoval také kulturním tématům, což dokládá jeho film Vyšehradský kodex, v němž se zabýval jedním z nejvzácnějších iluminovaných rukopisů v českých sbírkách. V dokumentu Dílo a osobnost se zaměřil na uměleckou tvorbu a její tvůrce. Zvláštní místo v jeho filmografii zaujímá dokumentární film Naši v Paříži z roku 1967, který zachycuje třítýdenní vystoupení československých umělců v pařížské Olympii. Na scéně vystoupili zpěváci Hana Hegerová, Waldemar Matuška a Yvonne Přenosilová, Československý státní soubor písní a tanců, Jiří Srnec s černým divadlem a další umělci. Film také dokumentuje, jak umělci tráví volný čas v Paříži – dirigenti Josef Vobruba a Václav Hybš u bukinistů, herečka Jaroslava Panýrková na ptačím trhu, Waldemar Matuška s Yvonne Přenosilovou v Tuileries a Hana Hegerová na Montmartru. Průmyslové a vědecké dokumenty Kopáč se věnoval i průmyslovým a vědeckým tématům, což dokládají jeho filmy Padesát let Avie (1968), Nový příběh staré řeky (1962) a Voda a životní prostředí. Tyto dokumenty odrážejí jeho schopnost zpracovat odborná témata přístupnou a vizuálně poutavou formou. Osobní život a odkaz Zdeněk Kopáč je otcem známé české filmové a televizní režisérky Terezy Kopáčové, která vystudovala obor dokumentární tvorby na FAMU a pokračuje tak v rodinné filmařské tradici. Tereza Kopáčová se později prosadila především v oblasti televizní tvorby. Zdeněk Kopáč svou tvorbou významně přispěl k rozvoji československého dokumentárního filmu. Jeho díla se vyznačují pečlivou obrazovou kompozicí, citlivým přístupem k zobrazovaným tématům a schopností propojit umělecký přístup s faktografickou přesností. Jako dokumentarista dokázal zachytit důležité momenty československé historie a kultury, čímž vytvořil cenný archivní materiál pro budoucí generace.