Ludmilla Dudarova

Ludmilla Dudarova (narozena v Samsunu, Turecko) byla turecko-rumunská herečka známá především svou prací v italské kinematografii v 50. až 70. letech 20. století. Počátky kariéry a významné role Dudarova se prosadila v italském filmu na počátku 50. let. Její filmografie zahrnuje několik významných snímků té doby. V roce 1950 se objevila v komedii Prima comunione (Father's Dilemma) režiséra Alessandra Blasettiho, kde ztvárnila postavu Signorina Ludovisi po boku Alda Fabriziho a Gaby Morlay. Tento film byl později zařazen na seznam 100 italských filmů, které by měly být zachovány pro budoucí generace. V roce 1951 si zahrála ve válečném dramatu Il caimano del Piave režiséra Giorgia Bianchiho, kde ztvárnila postavu Helene, macechy hlavní hrdinky. Film se odehrává během první světové války a vypráví příběh mladé dívky, jejíž otec se znovu ožení s cizinkou, která se později ukáže být rakouskou špionkou. Vrchol kariéry Jednou z jejích nejvýznamnějších rolí byla postava Valerie Messaliny ve filmu Nerone e Messalina (Nero and the Burning of Rome) z roku 1953. Tento italský historický epos režírovaný Primem Zegliem volně vychází ze skutečných událostí z období vlády římského císaře Nerona. Ve stejném roce se objevila také v poetickém snímku La valigia dei sogni (The Suitcase of Dreams) režiséra Luigiho Comenciniho, kde ztvárnila postavu baronky Caprioli. Film je považován za poctu němému filmu a vypráví příběh bývalého herce, který zachraňuje staré filmové pásy před zničením. V roce 1954 si zahrála v epickém dobrodružném filmu Ulysses po boku Kirka Douglase a Silvany Mangano. V této adaptaci Homérova eposu ztvárnila postavu Arete, královny Fajáků a matky princezny Nausikaji. Film byl koprodukován Itálií, Francií a USA a patří mezi významná díla žánru. Pozdější kariéra V roce 1957 účinkovala v italském melodramatu Cantami buongiorno tristezza (Sing Me Good Morning Sadness) režiséra Giorgia Pastiny. Film byl inspirován stejnojmennou písní, která vyhrála festival v San Remu v roce 1955. Její filmovou kariéru uzavřela role paní Potkinové ve špionážním thrilleru The Kremlin Letter z roku 1970, který režíroval John Huston. Tento americko-italský film s hvězdným obsazením včetně Richarda Boona, Orsona Wellese a Maxe von Sydowa byl sice v době svého uvedení komerčním neúspěchem, ale postupem času získal uznání kritiky a dnes je považován za mistrovské dílo žánru. Ludmilla Dudarova patří mezi zajímavé osobnosti evropské kinematografie, která se dokázala prosadit v mezinárodních produkcích a spolupracovala s významnými režiséry své doby.