Eva Kačírková

Eva Kačírková, rozená Navrátilová, se narodila 26. ledna 1937 v Olomouci a zemřela 10. listopadu 2023. Byla českou spisovatelkou, autorkou detektivních příběhů, pedagožkou, publicistkou, scenáristkou a herečkou. Vzdělání a profesní začátky Po maturitě na jedenáctileté střední škole (dnešním Slovanském gymnáziu) v roce 1955 vystudovala biologii a chemii na Vysoké škole pedagogické v Olomouci. Po absolvování studia v roce 1959 učila na základních školách v okolí Olomouce. V roce 1962 se přestěhovala do Prahy, kde pracovala nejprve jako laborantka ve Výzkumném ústavu antibiotik v Roztokách u Prahy a později ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. Od roku 1965 s přestávkami během mateřské dovolené působila jako administrativní pracovnice v několika institucích, včetně pražského Armabetonu, podniku zahraničního obchodu Metalimex a Projektového ústavu hlavního města Prahy. Od roku 1973 se profesionálně věnovala literatuře. Filmová kariéra Eva Kačírková se ve filmovém světě prosadila především díky spolupráci s významnou českou režisérkou Věrou Chytilovou. Jejich tvůrčí partnerství začalo v roce 1971 a přineslo několik pozoruhodných filmů. V roce 1977 se podílela na scénáři filmu Hra o jablko, kde si také zahrála roli sekretářky. Tento komediálně laděný snímek zachycuje podstatu neustálého sporu mezi mužem a ženou a zkoumá hranice hry s lidskými city. Hlavní role ztvárnili Dagmar Bláhová a Jiří Menzel. Významným milníkem v její filmové kariéře byla spolupráce na scénáři k filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979), kde ztvárnila jednu z hlavních rolí – postavu Marie. Film představuje satirický pohled na život v normalizačním Československu a zachycuje každodenní situace obyvatel rozestavěného panelového sídliště. Snímek byl ve své době považován za velmi kritický vůči tehdejšímu režimu a měl problémy s uvedením do kin. Přesto získal Velkou cenu na mezinárodním festivalu autorských filmů. Další filmová tvorba V roce 1983 se objevila v menší roli ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne, opět pod režijním vedením Věry Chytilové. Tento komediálně laděný snímek, natočený na motivy povídky Jiřího Brdečky, je označován jako groteskní moralita a zachycuje výjevy ze života stárnoucího elegána a svůdce mladých dívek. Hlavní roli ztvárnil Leoš Suchařípa. Její poslední významnou filmovou spoluprací s Věrou Chytilovou byl film Pasti, pasti, pastičky z roku 1998, kde se podílela na námětu a ztvárnila roli paní Bachové. Tento film je tragikomickou moralitou na motivy skutečných událostí a vypráví příběh mladé ženy, která se mstí dvěma mužům za znásilnění. Námět k tomuto filmu později vydala v knižní podobě jako novelu Léčky a pasti. Literární tvorba Vedle filmové kariéry byla Eva Kačírková především uznávanou autorkou detektivních příběhů. Debutovala v roce 1975 souborem šesti detektivních povídek Masožravé rostliny. Mezi její další významná díla patří Abchazský med (1981), Sedm stupňů do pekla, Výprodej obnošených snů (1988) a mnoho dalších. Za svou literární tvorbu získala v roce 1994 první místo v Ceně Havrana za nejlepší detektivní povídku roku "Noční strach". Její detektivní román "Tolary jsou zlaté" byl v roce 2003 nominován na Cenu Jiřího Marka. Eva Kačírková ve své tvorbě často propojovala filmový a literární svět, což jí umožnilo vytvořit jedinečný autorský rukopis. Její příběhy jsou situovány do českého městského prostředí a kriticky sledují hodnotová měřítka různých společenských vrstev. Od devadesátých let se její detektivní prózy často orientovaly na kritiku nekalých praktik polistopadové podnikatelské sféry a jejích vazeb na politickou scénu.