Claude Henri Jean Chabrol (24. června 1930, Paříž, Francie – 12. září 2010, Paříž, Francie) byl významný francouzský filmový režisér, scenárista a příležitostný herec, jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzské nové vlny.
Počátky a vzdělání
Narodil se v rodině lékárníka v Paříži, ale dětství strávil převážně na francouzském venkově v oblasti Creuse, kde během druhé světové války pobýval. Již v mladém věku projevoval vášeň pro film a mezi 12. a 14. rokem provozoval filmový klub v místní stodole. Po válce se vrátil do Paříže, kde začal studovat farmakologii na Sorbonně, ale jeho láska k filmu nakonec převážila nad rodinnou tradicí. V 50. letech se stal filmovým kritikem pro prestižní časopis Cahiers du Cinéma, kde se seznámil s dalšími budoucími velikány francouzské kinematografie jako byli François Truffaut, Jean-Luc Godard, Éric Rohmer a Jacques Rivette.
Průkopník nové vlny
Chabrolova režisérská kariéra začala v roce 1958 filmem Le Beau Serge (Krásný Serge), který je považován za první snímek francouzské nové vlny. Film natočil díky dědictví své první manželky Agnès Goute a získal za něj uznání kritiky. Následoval úspěšný snímek Les Cousins (Bratranci), oceněný Zlatým medvědem na Berlínském filmovém festivalu v roce 1959. Tyto filmy položily základy jeho osobitého stylu, který kombinoval hitchcockovské napětí s detailním zkoumáním francouzské buržoazní společnosti.
Zlatá éra
Po období tvůrčího hledání v 60. letech nastala Chabrolova "zlatá éra" mezi lety 1968 a 1978. V tomto období vytvořil sérii brilantních psychologických thrillerů, které se staly jeho poznávacím znamením. Patří mezi ně Les Biches (Laně, 1968), La Femme infidèle (Nevěrná žena, 1969) a Le Boucher (Řezník, 1970) – všechny s jeho tehdejší manželkou Stéphane Audran v hlavní roli. Tyto filmy se vyznačují chladnou objektivitou a mistrovským zkoumáním temných stránek lidské psychiky na pozadí zdánlivě spořádaného buržoazního života.
Spolupráce s Isabelle Huppert
V roce 1978 obsadil do hlavní role filmu Violette Nozière mladou Isabelle Huppert, čímž započal jedno z nejplodnějších tvůrčích partnerství francouzské kinematografie. Huppert ztvárnila skutečnou postavu mladé ženy, která v 30. letech zavraždila své rodiče, a za svůj výkon získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Cannes. Jejich spolupráce pokračovala filmy jako Une affaire de femmes (Ženská záležitost, 1988), Madame Bovary (Paní Bovaryová, 1991) a vyvrcholila snímkem La Cérémonie (Slavnost, 1995), který je považován za jeden z Chabrolových mistrovských počinů.
Pozdní tvorba
I v pozdějších letech své kariéry zůstal Chabrol mimořádně produktivním tvůrcem. Natočil oceňované filmy jako Merci pour le chocolat (Díky za čokoládu, 2000), La Fleur du mal (Květ zla, 2003) a svou filmografii uzavřel snímkem Bellamy (2009) s Gérardem Depardieu v hlavní roli. Celkem za svou kariéru natočil více než 50 celovečerních filmů.
Odkaz a styl
Claude Chabrol bývá často označován za "francouzského Hitchcocka" díky svému mistrovskému ovládání žánru thrilleru. Jeho filmy se vyznačují precizní formální stránkou, chladnou objektivitou a detailním zkoumáním psychologie postav. Na rozdíl od některých svých kolegů z nové vlny zůstal Chabrol věrný tradičnějšímu filmovému vyprávění, což mu umožnilo oslovit širší publikum. Jeho dílo je charakteristické kritickým pohledem na francouzskou buržoazii, jejíž pokrytectví a skryté vášně nemilosrdně odhaloval. Chabrol dokázal spojit komerční přístup s uměleckými ambicemi a vytvořil tak jedinečný filmový styl, který ovlivnil mnoho následujících generací filmařů.