King Hu

King Hu (vlastním jménem Hu Jinquan), 29. dubna 1932, Peking, Čína – 14. ledna 1997, Tchaj-pej, Tchaj-wan, byl významný čínský režisér, herec a scenárista, který zásadním způsobem ovlivnil žánr wuxia (hrdinské bojové filmy) a přispěl k technickému i uměleckému rozvoji hongkongské a tchajwanské kinematografie. Původ a začátky kariéry King Hu se narodil v Pekingu do vážené rodiny s mandarínskými kořeny. Jeho dědeček byl guvernérem provincie Henan za dynastie Čching a rodina patřila k vyšší společenské vrstvě. Po nástupu komunistické strany k moci v roce 1949 emigroval do Hongkongu, kde pracoval pro různé mediální a reklamní společnosti jako producent, konzultant a designér. V roce 1958 nastoupil do studia Shaw Brothers, kde působil jako asistent režie, herec a scénárista. Jako herec se objevil například ve filmu The Kingdom and the Beauty (1959). Pod vlivem tchajwanského režiséra Li Han-Hsianga, kterého považoval za svého mentora, zahájil režisérskou kariéru. Průlom v žánru wuxia V roce 1963 natočil svůj režisérský debut Sons of the Good Earth, válečné drama o odboji proti japonské invazi do Číny během druhé světové války. Skutečný průlom však přišel s filmem Come Drink With Me (1966), který znamenal revoluci v žánru wuxia a katapultoval do slávy tehdy dvacetiletou herečku Cheng Pei-pei. Hu v tomto snímku originálně propojil estetiku tradiční pekingské opery, samurajských filmů a hollywoodských filmařských postupů, čímž vytvořil nový vizuální styl bojových scén. Charakteristickým rysem jeho filmů se staly silné ženské hrdinky, což bylo v tehdejší kinematografii neobvyklé. Tchajwanské období a vrchol tvorby V roce 1966 opustil studio Shaw Brothers a přestěhoval se na Tchaj-wan, kde založil vlastní filmové studio. Jeho první tchajwanský film Dragon Inn (1967, v českém prostředí známý také jako Dračí brána) se stal obrovským komerčním úspěchem a kultovní klasikou, zejména v jihovýchodní Asii. Film vypráví příběh dětí popraveného generála, které jsou pronásledovány tajnou policií, a skupiny hrdinů, kteří je v odlehlém hostinci chrání. Dragon Inn se vyznačuje mistrovskou choreografií bojových scén a precizní prací s filmovým prostorem. Umělecký vrchol Za umělecký vrchol Huovy tvorby je považován film A Touch of Zen (Dotek zenu, 1971), na kterém pracoval téměř čtyři roky. Tento tříhodinový epos kombinuje prvky wuxia s buddhistickou filozofií a je považován za mistrovské dílo žánru. Film získal v roce 1975 cenu za technické provedení na filmovém festivalu v Cannes, což byl první významný mezinárodní úspěch hongkongské kinematografie. Slavná scéna souboje v bambusovém lese později inspirovala režiséry jako Ang Lee (Tygr a drak) a Zhang Yimou (Klan létajících dýk). Pozdější tvorba Po komerčním neúspěchu filmu A Touch of Zen natočil Hu pro studio Golden Harvest filmy The Fate of Lee Khan (1973) a The Valiant Ones (1975), na kterých spolupracoval s mladým choreografem bojových scén Sammo Hungem. V roce 1979 vytvořil v Jižní Koreji dva filmy – Raining in the Mountain a Legend of the Mountain, které byly volně inspirovány povídkami z klasického čínského díla Podivuhodné příběhy ze Studovny klábosení od Pu Songlinga. Oba snímky jsou dnes považovány za klasická díla, která vynikají nádhernou vizuální stránkou a atmosférou. Závěr kariéry V 80. letech se Hu přestěhoval do Kalifornie a jeho tvorba se stala méně častou. Natočil komedii All the King's Men (1981) a podílel se na antologii The Wheel of Life (1983). Na sklonku kariéry se krátce vrátil z poloodpočinku, aby pracoval na filmu The Swordsman (1990), jehož režii však nedokončil a převzal ji Tsui Hark. Jeho posledním dokončeným filmem byl Painted Skin (1992), který natočil v Pekingu po čtyřiceti letech exilu. King Hu zemřel 14. ledna 1997 v Tchaj-peji na komplikace po angioplastice. Odkaz a vliv King Hu je považován za jednu z nejvlivnějších osobností v historii čínské kinematografie. Jeho inovativní přístup k žánru wuxia, mistrovská práce s kamerou, střihem a choreografií bojových scén ovlivnila celou generaci asijských filmařů, včetně Tsui Harka, Johna Woo, Ang Lee a Zhang Yimoua. Harvardský filmový archiv ho označil za „jednoho z nejvlivnějších a nejdůležitějších čínských režisérů v dějinách filmu". Huův jedinečný styl kombinoval tradiční čínskou estetiku s moderními filmovými postupy a jeho filmy přesahují pouhou žánrovou zábavu – vedou diváky na duchovní cestu, která překonává očekávání.