Miloš Horanský

Miloš Horanský (14. června 1932, Bytča – 7. ledna 2023, Praha) byl český divadelní režisér, vysokoškolský pedagog, básník, autor literatury pro děti a příležitostný herec. Dětství a vzdělání Narodil se na Slovensku jako syn berního úředníka a dětství prožil v rodné Bytči a v Trnavě. Po vzniku Slovenského státu musela rodina kvůli českému původu otce a nástupu Hlinkových gard opustit Slovensko. Do školy začal chodit v Kroměříži, kde také prožil druhou světovou válku. Po absolvování obecné školy a gymnázia (maturoval v roce 1950) vystudoval v letech 1950–1954 divadelní režii na pražské DAMU a brněnské JAMU. Na JAMU absolvoval fakultní inscenací hry Aleksandra Nikolajeviče Ostrovského Pozdní láska. Divadelní kariéra Po absolutoriu působil postupně jako režisér v divadlech v Novém Jičíně, Ostravě, Opavě, Praze, Chebu, Liberci a Kladně. V letech 1953–1968 byl režisérem Divadla E. F. Buriana v Praze. V roce 1968 spoluzaložil Klub angažovaných nestraníků, do jehož činnosti se velmi aktivně zapojil, což mu na začátku normalizace vyneslo dočasný zákaz práce v divadle. Po zotavení z vážné autonehody nastoupil v roce 1973 jako umělecký šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde v průběhu deseti let vytvořil výraznou éru. Vybudoval zde kvalitní herecký soubor, s nímž uváděl dramaturgicky náročný repertoár, včetně soudobých her, jejichž vznik i inicioval. Do libereckého divadla přivedl také řadu současných básníků na nedělní matiné poezie, které pravidelně uváděl. Byl režisérem, jenž vynikal prací s herci i inspirativním přístupem k textu. Po Liberci působil krátce v Městském divadle na Kladně a poté v Městských divadlech pražských, kde byl v letech 1991–93 uměleckým ředitelem Divadla ABC. Filmová a televizní tvorba Kromě divadla se Miloš Horanský věnoval i rozhlasu a televizi, kde se objevil jako herec v několika filmech a televizních inscenacích. Jako herec je znám především díky filmům Král kolonád (1991), Náhodou je príma! (1987) a seriálu Dobrodružství kriminalistiky (1989). Ve filmu Náhodou je príma! (1987) režiséra Radovana Urbana se objevil po boku herců jako Oldřich Navrátil, Lucie Benešová, Dana Horčicová a dalších. V dramatu Král kolonád (1990) režiséra Zena Dostála, které vypráví o rozvráceném svědomí a začíná v poválečných dnech, kdy bývalý primárius zemře na venkovském hřbitově, hrál Miloš Horanský v obsazení vedle Josefa Novotného, Barbory Leichnerové a Ivany Chýlkové. V populárním detektivním seriálu Dobrodružství kriminalistiky ztvárnil roli královského prokurátora v jedné epizodě. Konkrétně se jednalo o epizodu Písmo (S02E01), která se odehrává ve Francii sedmnáctého století a vypráví záhadný případ zmizelého šlechtice. Na začátku bylo nešťastné manželství markýze de la Pivardiére. Jeho žena měla milence, on sám byl citově vázán jinde. Jednoho večera po hádce s manželkou ze svého sídla zmizel. Podezření, že byl zavražděn, přiživil soudce, kterého hnala osobní msta a zálusk na markýzův majetek. Pedagogická činnost a literární tvorba Od 90. let 20. století působil jako pedagog na DAMU, kde byl v roce 1997 jmenován profesorem. V letech 1994–1997 zastával funkci děkana DAMU a zasloužil se o znovuvybudování školního divadla DISK v Karlově 26, když muselo po téměř padesáti letech opustit budovu Unitarie v Karlově 8. Kromě své divadelní kariéry byl Horanský významným představitelem české poezie. Publikoval od roku 1960, mimo vlastní tvorbu i recenze poezie a prózy. Jako básník vydal několik sbírek (Lunovrat, Grafické básně, Amortale, Ruce Goliášovy, Tykavka, Pálení hlíny, Textamenty aj.), v nichž obohatil poezii i český jazyk o řadu poetických novotvarů a neotřelých básnických metafor. Jeho básně měly výrazný intelektuální i hravý charakter, v lyrickém duchu se v nich dotýkal motivů dětství, lásky, vzdoru vůči smrti, přírody a jejího životního zacyklení. Psal i poezii pro děti, jejíž podoby vyvěraly z obdivu ke slovu a z her s jeho významem. V říjnu 2021 získal za významnou pedagogickou práci pro české divadlo zlatou medaili AMU. V prosinci 2022 obdržel od ministra kultury medaili Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury doma i ve světě. Dlouholetá a soustavná byla Horanského spolupráce s Divadlem Viola, kde vytvořil řadu výrazných inscenací, mimo jiné Máchův Máj s Barborou Hrzánovou, hru o Boženě Němcové Neumím jinak než láskou s Tatianou Dykovou, Lidský hlas s Vilmou Cibulkovou a Sváteční Shakespearovu poštu, kde též účinkoval s Martinem Hilským.