Martin Hollý ml. (11. srpen 1931, Košice – 18. březen 2004, Bratislava) byl slovenský filmový a televizní režisér a scenárista, jedna z nejvýznamnějších osobností slovenské kinematografie 20. století. Rodinné zázemí a počátky kariéry Narodil se do významné umělecké rodiny. Jeho otcem byl herec a divadelní režisér Martin Hollý st. (1904-1965), dědem dramatik Jozef Hollý (1879-1912) a tetou textilní výtvarnice Elena Hollá-Holéczyová (1906-1983). Již jako čtyřletý se díky otci dostal k filmování, když si zahrál Jánošíkova malého syna ve slovenském filmu Jánošík (1935). Po maturitě na gymnáziu v Novém Městě nad Váhom studoval v letech 1951-1953 režii na pražské FAMU, studia však nedokončil. Následně pracoval ve Studiu krátkých filmů v Bratislavě (1953-1957), kde natočil dokumentární snímky jako Na vedľajšej koľaji, Ľudia na vode či Silnejšie ako hranice. V letech 1958-1961 působil jako asistent režie v barrandovských studiích, kde spolupracoval například s českým režisérem Ladislavem Helgem na filmech Jarní povětří (1961) a Bílá oblaka (1962). Filmová tvorba 60. let Od roku 1962 pracoval jako režisér Slovenského filmu v Bratislavě. Jeho celovečerním debutem byla Havrania cesta (1962), adaptace rozhlasové hry Ľudovíta Filana. Film přinesl do slovenské kinematografie nový pohled na zobrazení skutečných problémů obyčejných lidí namísto idealizovaných budovatelských příběhů. Následovalo soudní drama Prípad pre obhajcu (1964) a žánrově různorodý snímek Jeden deň pre starú paniu (1966) s Milenou Dvorskou v hlavní roli. Významným dílem tohoto období byl také film Muž, ktorý luže (1968), který vznikl ve slovensko-francouzské koprodukci a byl uveden na filmovém festivalu v Berlíně. Vrcholné období tvorby V 70. letech natočil Martin Hollý divácky úspěšné filmy z tatranského prostředí – drama Medená veža (1970) a jeho volné pokračování Orlie pierko (1971). Oba snímky se odehrávají ve Vysokých Tatrách a sledují osudy skupiny horolezců. Následovaly psychologické snímky Hriech Kataríny Padychovej (1973), Kto odchádza v daždi... (1974) a Horúčka (1975), který se vrací k událostem let 1968-1969 a získal Zlatou plaketu na mezinárodním festivalu v italském Avellinu. K uměleckému vrcholu dospěl Hollý koncem 70. a začátkem 80. let. Tragikomický příběh Smrť šitá na mieru (1979) se odehrává v době hospodářské krize meziválečného období a vypráví o majiteli krejčovského salonu, který se rozhodne obětovat svůj život, aby zachránil rodinu pomocí životní pojistky. Následoval válečný film Signum laudis (1980) s Vladem Müllerem v hlavní roli fanatického kaprála Hoferika. Tento snímek z prostředí první světové války získal Velkou cenu na 22. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a je považován za jeden z nejlepších československých válečných filmů. Žánrová rozmanitost Hollého filmografie je žánrově velmi pestrá. V roce 1981 natočil dobrodružný film Noční jazdci o pašování koní na slovensko-polském pohraničí po první světové válce. O rok později vznikla klasická pohádka Sůl nad zlato (1982) s Libuší Šafránkovou v hlavní roli. Z dalších významných děl je třeba zmínit psychologické drama Mŕtvi učia živých (1983), válečný film ...nebo být zabit (1985) a jeho poslední významné dílo Právo na minulosť (1989). Televizní tvorba Vedle filmové tvorby se Martin Hollý intenzivně věnoval i televizní režii. Pro Československou televizi Bratislava natočil řadu oceňovaných inscenací a filmů, mezi nimiž vynikají Sudca a jeho kat (1966), Balada o siedmich obesených (1968) – oceněná na mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu a na festivalu v Sorrentu, Bašta (1969), A. C. Dupin zasahuje (1970), Stroskotanie Danubia (1977) a Amok (1977). V 90. letech spolupracoval také s Českou televizí Praha, kde režíroval film Zámek v Čechách a seriál Na lavici obžalovaných justice. Režijní styl a odkaz Martin Hollý patřil k univerzálním režisérům, kteří dokázali pracovat s různými filmovými žánry. Jeho filmy se vyznačují psychologicky propracovanými charaktery postav, silnými hereckými výkony a smyslem pro dramatickou výstavbu příběhu. Dokázal z jakékoliv situace vytvořit napínavé drama s citem pro tragiku i humor. Ve své tvorbě vycházel z epického vyprávění, tradic literatury, hudby, výtvarného umění a divadla. Do slovenské kinematografie vnesl prvek kritičnosti a autenticity. Za svou celoživotní filmovou a televizní tvorbu, kterou významně přispěl k rozvoji filmového umění na Slovensku v období 60. až 90. let, byl oceněn státním vyznamenáním Řád Ľudovíta Štúra I. třídy. Slovenský filmový ústav vydal o Martinu Hollém publikaci "Život za kamerou" (2001). Martin Hollý ml. zemřel 18. března 2004 v Bratislavě ve věku nedožitých 73 let.