Augusto Di Giovanni

Augusto Di Giovanni (11. února 1910, Salerno, Kampánie, Itálie – 9. dubna 1963, Neapol, Kampánie, Itálie) byl italský herec, který se proslavil především jako charakterní herec v italské kinematografii 30. a 40. let 20. století. Počátky kariéry Augusto Di Giovanni se narodil v Salernu a svou hereckou dráhu zahájil již v roce 1920, kdy jako desetiletý získal svou první filmovou roli v němém snímku La pettinatrice di Marechiaro režiséra Alfreda Santora. V roce 1925, ve věku pouhých 15 let, začal působit v amatérských divadelních souborech ve svém rodném městě. Jeho talent nezůstal dlouho nepovšimnut a brzy byl angažován do divadelní společnosti vedené Annibalem Ninchim, který ho uvedl do profesionálního herectví jako výrazného charakterního herce. Jejich spolupráce trvala několik let a nejvýrazněji se rozvíjela v letech 1929-1932, kdy společně sklízeli úspěchy v největších italských divadlech. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutoval v roce 1937, kdy mu bylo 27 let, pod vedením režiséra Enrica Guazzoniho. V následujících dvou desetiletích ztvárnil přibližně šedesát filmových rolí, téměř vždy jako charakterní herec. Výjimkou byl film Sei bambine e il Perseo (1940), kde mu režisér Giovacchino Forzano svěřil hlavní roli zlatníka a sochaře Benvenuta Celliniho. Tento historický snímek vypráví příběh slavného renesančního umělce, který se po návratu z Francie do Florencie rozhodne vytvořit sochu Persea s hlavou Medusy. Spolupráce s Totò Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování po boku legendárního italského komika Totò. V roce 1940 se objevil ve filmu San Giovanni decollato, kde ztvárnil postavu guappa (neapolského gangstera) dona Peppina Esposita. Tento snímek režiséra Amleta Palermiho vypráví příběh Mastra Agostina Miciacia, správce a ševce oddaného svatému Janu Křtiteli, který se snaží zjistit, kdo krade olej z lampy před světcovým obrazem. Následně si zahrál v komedii L'allegro fantasma (1941), opět po boku Totò, kde ztvárnil postavu chvástavého lovce lvů Asdrubala, který se nakonec ukáže jako zbabělec. Film režíroval opět Amleto Palermi a vypráví příběh o šlechtici Pantaleovi Di Santa Paola, který po své smrti zanechá překvapivé dědictví. Další významné filmy V roce 1942 se Augusto Di Giovanni objevil v komedii A che servono questi quattrini? po boku bratrů Eduarda a Peppina De Filippo. V tomto snímku režiséra Esoda Pratelliho ztvárnil postavu Ferdinanda De Rosy. Film vypráví příběh zchudlého markýze, který se snaží dokázat, že práce a peníze jsou v životě zbytečné. V roce 1944 si zahrál roli inspektora Jouve ve filmu Macario contro Zagomar, režírovaném Giorgiem Ferronim. Tento snímek, inspirovaný romány o Fantômasovi, vypráví o boji proti zloduchovi Zagomarovi, který unesl dceru vědce a chce se zmocnit jeho vynálezu - stroje času. Jeho filmografie zahrnuje také kriminální drama La fumeria d'oppio (1947) režiséra Raffaella Matarazza, kde se objevil po boku Emilia Ghione Jr. a Marielly Lotti. Film, známý v angličtině jako The Opium Den, byl pokusem o oživení postavy Za La Mort, která byla populární v éře němého filmu. Závěr kariéry Augusto Di Giovanni pokračoval v herecké kariéře až do počátku 60. let. Během své více než třicetileté filmové dráhy se etabloval jako spolehlivý charakterní herec, který dokázal ztvárnit širokou škálu postav od gangsterů přes policisty až po historické osobnosti. Zemřel 9. dubna 1963 v Neapoli ve věku 53 let, zanechávaje za sebou bohaté herecké dědictví v italské kinematografii.