Naďa Hejná

Naďa Hejná, rodným jménem Pietrová, se narodila 6. října 1906 v Martině (tehdejší Turócszentmárton, Rakousko-Uhersko) a zemřela 8. února 1994 ve Štiavničce . Byla slovenskou herečkou , která se stala jednou z nejvýznamnějších osobností slovenského divadelnictví a kinematografie 20. století. Rodinné zázemí a počátky Naďa Hejná se narodila do významné martinské rodiny patřící k drobné šlechtě. Její dědeček Ambro Pietor a otec Miloš Pietor byli významnými novináři . Oba rodiče byli amatérskými herci , což předurčilo její budoucí uměleckou dráhu. Její bratr Ivan Pietor zastával v letech 1945-1948 funkci ministra obchodu a dopravy . Studovala obchod v Praze po dobu jednoho roku, ale studia opustila kvůli finančním problémům a také proto, aby se mohla věnovat herectví . Divadelní kariéra Po návratu do Martina hrála v různých amatérských souborech a pracovala v divadelní administrativě. V lednu 1944 se stala herečkou nově založeného Slovenského komorného divadla v Martině . Byla jednou ze zakládajících členů profesionálního divadelního souboru, který tvořili zkušení ochotničtí herci včetně Eugena Medka, Rudolfa Látky, Ctibora Filčíka a režiséra Andreja Bagara . Po vypuknutí Slovenského národního povstání se přihlásila do Frontového divadla, souboru založeného hercem Andrejem Bagarem s cílem zvýšit morálku povstalců a podporovat protifašistický odpor mezi obyvatelstvem . Během povstání hrála ve Frontovém divadle a pracovala ve Svobodném rozhlasovém vysílači v Banské Bystrici . Pražské období a návrat V letech 1945-1948 žila Naďa Hejná znovu v Praze z rodinných důvodů - její bratr byl ministrem a manžel měl práci ve filmovém průmyslu. Po komunistickém převratu v roce 1948 čelila rodina perzekuci. Hejná s manželem musela opustit Prahu a usadila se ve vesnici Štiavnička nedaleko Martina . Tam se vrátila k herectví v martinském divadle, kde zůstala aktivní až do roku 1990 . Filmová kariéra Před slovenské filmové kamery se poprvé postavila téměř v padesáti letech jako sedmačtyřicetiletá v roli Karabkoly ve filmu Pole neorané (1953). Následovaly další významné filmové role ve snímcích V hodine dvanástej (1958) jako Chladoňová, Dom na rázcestí (1959) jako Kortanová a další filmy. Jejím nejslavnějším filmovým počinem se stala role Kateřiny, Kozlíkovy ženy, ve filmu Marketa Lazarová (1967) režiséra Františka Vláčila. Tento snímek je kritiky označován za nejlepší český film všech dob a v roce 1994 byl na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary zvolen nejlepším českým filmem všech dob . V roce 1977 se objevila ve filmu Rosy Dreams (Ružové sny) režiséra Dušana Hanáka, kde hrála babičku, kterou se Jakub obával, že zemřela. Jednalo se o jednu z nejautentičtěji působících postav filmu, přestože ji hrála zkušená herečka z významné slovenské rodiny s celoživotními zkušenostmi na jevišti v Martině . Posledním významným filmovým počinem byla role Salieriho babičky ve filmu Forget Mozart (1985) , západoněmecko-československé koprodukci režiséra Miloslava Luthera. Ocenění a odkaz Za výkon ve hře Profesor Poležajev získala Zlatý odznak Divadelní žatvy (1952), dále titul Zasloužilé umělkyně (1964) a Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1969) . Na ochotníckom javisku zohrala takmer stovku rolí, v profesionálnom divadle vyše stovky, desiatky v televízii a vo filme . Naďa Hejná je pohřbena v rodinné hrobce na Národním hřbitově v Martině. Ulice v Martině je pojmenována po ní. Slovenská televize a rozhlas vytvořily dokumentární film o jejím životě . V roce 1930 se provdala za českého profesora Víta Hejného .