Anna Ferencová

Anna Ferencová, narozená 25. května 1927 v Praze, zemřela 10. května 2020 v Praze, byla česká herečka, dlouholetá členka divadelního souboru Východočeského divadla v Pardubicích. Rodinné zázemí a počátky kariéry Anna Ferencová se ve skutečnosti narodila jako Anna Fialová. Pseudonym Ferencová přijala po svém otci, kterým byl slavný herec a kabaretní komik Ferenc Futurista (vlastním jménem František Fiala, 1891-1947). Herečkou byla také její matka Anna Tichá (1906-1989). Umělecké prostředí doplňoval i její strýc, herec, režisér a hudební skladatel Eman Fiala (1899-1970). Rozhodnutí věnovat se herectví bylo pro Annu přirozenou volbou. Již jako studentka debutovala před filmovou kamerou v roli zdravotní sestry v melodramatickém příběhu Bláhový sen (1943). Herectví vystudovala na Pražské konzervatoři, kterou absolvovala v roce 1947. První profesionální angažmá získala v zájezdovém Vesnickém divadle, krátce poté působila v Krajském oblastním divadle v Olomouci. Divadelní kariéra Nejvýznamnější část své umělecké dráhy spojila Anna Ferencová s Pardubicemi, kde v letech 1951-1989 působila jako členka souboru Východočeského divadla. Během téměř čtyřiceti let zde ztvárnila přes 200 divadelních rolí. Na jevišti excelovala především v klasickém repertoáru, kde vynikla v inscenacích jako Tři sestry, Lucerna, Sen noci svatojánské či Kupec benátský. Nevyhýbala se ani moderním hrám, jako byla například Kočičí hra. Mezi její nejvýraznější role patřila Hippodamie v Námluvách Pelopových (1953), Runa v Radúzovi a Mahuleně (1959), Lady Macbeth (1962), Gizela v Kočičí hře, Arkadinová v Rackovi či Lady Bracknellová ve hře Dobrý večer, pane Wilde (1976). V Pardubicích také poznala svého manžela, herce Milana Holubáře (1926-1992). Filmová a televizní tvorba Sepjetí s mimopražskou divadelní scénou se podepsalo na omezené filmové a televizní kariéře Anny Ferencové. V průběhu 50. až 70. let se objevila jen ve dvou epizodních filmových rolích. Výraznější příležitosti před kamerou přišly až v 80. letech, kdy ji pravidelně začal obsazovat režisér Vít Olmer. Pod jeho vedením ztvárnila přísnou vychovatelku Morávkovou ve filmu Skleněný dům (1981), který vypráví příběh dívky v dětském domově. V menších rolích se pak objevila v Olmerových hořkých komediích s Zdeňkem Svěrákem v hlavní roli - Co je vám, doktore? (1984), kde hrála postavu Kucharové, a Jako jed (1985). Pozdější kariéra a odkaz V roce 1989, ve svých 62 letech, se Anna Ferencová vrátila z Pardubic do Prahy. I v pozdějším věku se objevovala v menších filmových a televizních rolích. Zahrála si například ve filmech Ta naše písnička česká II. (1990), Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994), Tuláci (2001) a Waterloo po česku (2002). V roce 1991 vydala autobiografickou knihu Hříchy Anny Ferencové s podtitulem Humorný epos o jednapadesáti kapitolách, která je především vzpomínkou na její slavné předky a uměleckou kariéru. Anna Ferencová nikdy nelitovala svého rozhodnutí věnovat většinu profesního života oblastnímu divadlu a na Pardubice nedala nikdy dopustit. Považovala za inspirativní, že touto scénou v průběhu let prošla řada významných divadelních osobností.