?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Ivan De Souza: Filmy a seriály

  • Rio Zona Norte
    Rio Zona Norte (1957)
    Film
    Espírito da Luz Soares působí jako učitel samby. Nešťastnou náhodou vypadne z vlaku. Zatímco čeká na záchranu, promítá si v mysli svůj život. My se tak stáváme svědky barvitého líčení trampot i radostí inspirovaných skutečným životem muzikanta Zé Ketiho.

    Nelson Pereira dos Santos prošel roku 1956 obdobím velkých změn, které ovlivnily i jeho tvorbu. Nejdříve odjel do Paříže na kongres organizovaný francouzskými komunisty (setkal se tam i s Cesarem Zavattinim, kterého obdivoval) a poté na festival do Karlových Varů. Československo ho mimo jiné okouzlilo i procesem probíhající destalinizace, o čemž napsal do novin Brazilské komunistické strany. Naplněn dojmy z evropského pobytu dopisuje definitivní verzi scénáře filmu Severní předměstí Ria, které s již dokončeným Rio čtyřicet stupňů a zamýšleným Jižním předměstím Ria mělo tvořit trilogii. Severní předměstí Ria bylo natočeno za pouhých 62 dnů na počátku roku 1957. Na rozdíl od Rio čtyřicet stupňů, kde není individuální hrdina, se tentokrát dos Santos zaměřil na postavu hudebníka Espírito da Luz Soares (Grande Otelo), pro jehož příběh se inspiroval životem svého přítele a hudebníka Zé Ketiho (ve filmu se objeví v epizodní roli skladatele Alaora Costy). Oproti předchozímu filmu šlo o mnohem profesionálnější práci. Natáčelo se ve studiích Flama Cinematográfica a se zkušenými filmaři i herci. Během natáčení došlo také ke klíčovému setkání s Glauberem Rochou, jenž se jednou dostavil na natáčení a Nelson Pereira dos Santos mu umožnil pracovat na pozici pomocné síly. Nicméně budoucí rebel na to v knize Revolução do Cinema Novo vzpomíná velmi pozitivně. Snímek předznamenává nastupující cinema novo a přitom reflektuje levicové smýšlení režiséra, který se pokusil ukázat život obyčejných lidí bojujících o každodenní živobytí. Kritika film nepřijala a obviňovala autora z nedostatečného (neo)realismu. Nelson Pereira dos Santos reagoval na tyto výtky slovy: „Kritika se příliš upjala na neorealismus a přitom můj film s ním nemá nic společného. Šlo mi o dílo mnohem psychologičtější než v případě předchozího filmu. Vše se vlastně odehrává v mysli skladatele, který vypráví příběh svého života.“ Bohužel distribuce byla velmi omezená, takže z obchodního hlediska byl film katastrofou. Kromě jiného byl považován za projev určitých revolučních nálad. Režisér musel přistoupit k natáčení zakázkových filmů, aby se uživil, také pracoval jako novinář. Na další film musel čekat tři roky.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    78%
    Espírito da Luz Soares působí jako učitel samby. Nešťastnou náhodou vypadne z vlaku. Zatímco čeká na záchranu, promítá si v mysli svůj život. My se tak stáváme svědky barvitého líčení trampot i radostí inspirovaných skutečným životem muzikanta Zé Ketiho.

    Nelson Pereira dos Santos prošel roku 1956 obdobím velkých změn, které ovlivnily i jeho tvorbu. Nejdříve odjel do Paříže na kongres organizovaný francouzskými komunisty (setkal se tam i s Cesarem Zavattinim, kterého obdivoval) a poté na festival do Karlových Varů. Československo ho mimo jiné okouzlilo i procesem probíhající destalinizace, o čemž napsal do novin Brazilské komunistické strany. Naplněn dojmy z evropského pobytu dopisuje definitivní verzi scénáře filmu Severní předměstí Ria, které s již dokončeným Rio čtyřicet stupňů a zamýšleným Jižním předměstím Ria mělo tvořit trilogii. Severní předměstí Ria bylo natočeno za pouhých 62 dnů na počátku roku 1957. Na rozdíl od Rio čtyřicet stupňů, kde není individuální hrdina, se tentokrát dos Santos zaměřil na postavu hudebníka Espírito da Luz Soares (Grande Otelo), pro jehož příběh se inspiroval životem svého přítele a hudebníka Zé Ketiho (ve filmu se objeví v epizodní roli skladatele Alaora Costy). Oproti předchozímu filmu šlo o mnohem profesionálnější práci. Natáčelo se ve studiích Flama Cinematográfica a se zkušenými filmaři i herci. Během natáčení došlo také ke klíčovému setkání s Glauberem Rochou, jenž se jednou dostavil na natáčení a Nelson Pereira dos Santos mu umožnil pracovat na pozici pomocné síly. Nicméně budoucí rebel na to v knize Revolução do Cinema Novo vzpomíná velmi pozitivně. Snímek předznamenává nastupující cinema novo a přitom reflektuje levicové smýšlení režiséra, který se pokusil ukázat život obyčejných lidí bojujících o každodenní živobytí. Kritika film nepřijala a obviňovala autora z nedostatečného (neo)realismu. Nelson Pereira dos Santos reagoval na tyto výtky slovy: „Kritika se příliš upjala na neorealismus a přitom můj film s ním nemá nic společného. Šlo mi o dílo mnohem psychologičtější než v případě předchozího filmu. Vše se vlastně odehrává v mysli skladatele, který vypráví příběh svého života.“ Bohužel distribuce byla velmi omezená, takže z obchodního hlediska byl film katastrofou. Kromě jiného byl považován za projev určitých revolučních nálad. Režisér musel přistoupit k natáčení zakázkových filmů, aby se uživil, také pracoval jako novinář. Na další film musel čekat tři roky.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    1
  • Queda, A
    Queda, A (1976)
    Film
    Nehoda na staveništi, která má za následek jednu smrt, vyvolá u jednoho z dělníků snahu o spravedlnost. Ta odhalí mechanismy vykořisťování a třídní vztahy v zemi, která prošla desetiletím rychlé „konzervativní modernizace“ pod taktovkou armády. Film, který volně navazuje na klasiku Os Pistoleiros (1964), sleduje osudy postav, které se z vykonavatelů vykořisťování stávají vykořisťovanými. Nabízí tak víc než jen momentku daného období: časové prolínání ve fikci a realitě zachycuje kus brazilské historie mezi oběma filmy, a tedy i proměny kinematografických přístupů k sociální a politické situaci. Stejně odvážný v obsahu i formě a v originalitě souladu jednoho s druhým, získal na Berlinale Stříbrného medvěda.
    Žánry:Drama
    74%
    Nehoda na staveništi, která má za následek jednu smrt, vyvolá u jednoho z dělníků snahu o spravedlnost. Ta odhalí mechanismy vykořisťování a třídní vztahy v zemi, která prošla desetiletím rychlé „konzervativní modernizace“ pod taktovkou armády. Film, který volně navazuje na klasiku Os Pistoleiros (1964), sleduje osudy postav, které se z vykonavatelů vykořisťování stávají vykořisťovanými. Nabízí tak víc než jen momentku daného období: časové prolínání ve fikci a realitě zachycuje kus brazilské historie mezi oběma filmy, a tedy i proměny kinematografických přístupů k sociální a politické situaci. Stejně odvážný v obsahu i formě a v originalitě souladu jednoho s druhým, získal na Berlinale Stříbrného medvěda.
    Žánry:Drama
    2
  • Terra em Transe
    Terra em Transe (1967)
    Film

    Předcházející snímek Maranhão 66 byl reportáží z voleb a Rochovi sloužil jako příprava. Imaginární stát Eldorado (podobá se Brazílii v letech 1964-1968) zažívá politickou krizi. Společnost EXPLINT využívá temné síly k ovládání země. Pučisté připravují převrat. A básník Paulo Martins je zmítán mezi politikou a poezií. (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    72%

    Předcházející snímek Maranhão 66 byl reportáží z voleb a Rochovi sloužil jako příprava. Imaginární stát Eldorado (podobá se Brazílii v letech 1964-1968) zažívá politickou krizi. Společnost EXPLINT využívá temné síly k ovládání země. Pučisté připravují převrat. A básník Paulo Martins je zmítán mezi politikou a poezií. (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    3
  • El justicero
    El justicero (1967)
    Film
    Šokující a neuctivé pokračování venkovské strohosti snímku *Vyprahlé životy*, dos Santosova godardovská sociální satira více než jen pokyvuje na sebevědomé kousky francouzské nové vlny. Rozmazlený syn generála, El Justicero, je hipsterský playboy, který si o sobě myslí, že je městský hrdina ve stylu Jamese Bonda a Jeana Paula Sartra. „Archetypální“, a přesto „plný rozporů“, dohlíží na to, aby bylo dosaženo spravedlnosti pro znevýhodněné, a zároveň využívá určité buržoazní výhody. Jeho činy bedlivě sleduje a nakonec i režíruje jeho životopisec, který usoudí, že film je nejen lukrativnější než kniha, ale dává mu luxus revidovat předchozí scény. Na rozdíl od Bonda, El Jus nakonec zažije probuzení, které hrozí kompromitovat zábavnou hodnotu a půvab jeho životního příběhu.
    72%
    Šokující a neuctivé pokračování venkovské strohosti snímku *Vyprahlé životy*, dos Santosova godardovská sociální satira více než jen pokyvuje na sebevědomé kousky francouzské nové vlny. Rozmazlený syn generála, El Justicero, je hipsterský playboy, který si o sobě myslí, že je městský hrdina ve stylu Jamese Bonda a Jeana Paula Sartra. „Archetypální“, a přesto „plný rozporů“, dohlíží na to, aby bylo dosaženo spravedlnosti pro znevýhodněné, a zároveň využívá určité buržoazní výhody. Jeho činy bedlivě sleduje a nakonec i režíruje jeho životopisec, který usoudí, že film je nejen lukrativnější než kniha, ale dává mu luxus revidovat předchozí scény. Na rozdíl od Bonda, El Jus nakonec zažije probuzení, které hrozí kompromitovat zábavnou hodnotu a půvab jeho životního příběhu.
    4
  • Cafajestes, Os
    Cafajestes, Os (1962)
    Film
    68%
    5
  • Mandacaru Vermelho
    Mandacaru Vermelho (1961)
    Film
    64%
    6

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.