Karel Třešňák

Karel Třešňák, narozen 13. prosince 1896 v Praze, zemřel 29. května 1955 v Praze, byl český herec, režisér, divadelní ředitel a umělecký šéf. Patřil mezi všestranné divadelníky s podnikatelskými schopnostmi, které uplatňoval především na předměstských pražských scénách. Divadelní začátky a kariéra Karel Třešňák se narodil jako druhé ze čtyř dětí do rodiny pražského obuvníka. Dětství prožil v Holešovicích. S divadlem se poprvé setkal v roce 1915 jako rekvizitář a epizodista v divadle Uranie. Poté působil u venkovských kočovných společností, ale již kolem roku 1917 hrál pod vedením K. Želenského v Žižkovské činohře, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Laurou Želenskou, se kterou uzavřel sňatek v roce 1922. V roce 1918 nastoupil do smíchovského Švandova divadla, odkud však dostal výpověď kvůli organizaci stávek. V roce 1920 přešel na sedm sezón do divadla Uranie, kde se začal výrazněji prosazovat. Vrchol divadelní kariéry Nejvýznamnějším obdobím jeho divadelní kariéry bylo vedení žižkovského divadla Akropolis v letech 1928-1935. Pod jeho vedením se z Akropolis stala jedinečná platforma pro soudobou komediální tvorbu. Třešňák zde angažoval kvalitní herce, mezi nimiž byli Rudolf Böhm-Hrušínský, Vojta Záhořík, Rudolf Deyl ml., Viktor Očásek a další. Sám zde působil jako herec a režisér, přičemž spolu se svou ženou Laurou Želenskou často ztvárňoval ústřední milenecký pár. V listopadu 1939 se do divadla Akropolis ještě jednou vrátil, ale po sezóně 1939/1940 bylo divadlo kvůli finančním potížím uzavřeno. Filmová kariéra Přestože byl Karel Třešňák primárně divadelním hercem, zapsal se do historie české kinematografie svou významnou rolí Jana Proška v adaptaci románu Boženy Němcové Babička (1940) režiséra Františka Čápa. Tento film se v době protektorátu stal pro diváky manifestací vlasteneckých citů. Třešňák zde ztvárnil manžela Terezky Proškové (Světla Svozilová) a otce Barunky (Nataša Tanská). Film byl natočen s pečlivostí a poetickou kamerou Karla Degla, která se uplatnila v exteriérech Ratibořic a Starého Bělidla. Herecké obsazení bylo na vysoké úrovni a divácký ohlas byl obrovský. Film dodnes těší tisíce diváků při každém televizním uvedení. Pozdější léta Po účinkování v Babičce byl Karel Třešňák v letech 1940-1944 angažován jako herec v Divadle Anny Sedláčkové, kde potvrdil pověst kultivovaného a všestranného interpreta. Po válce hrál v operetním souboru Divadla 5. května, v Divadle města Žižkova a v letech 1946-1948 v Novém divadle. V letech 1948-1950 umělecky řídil nově založenou scénu Městského divadla v Kolíně, od února 1950 do října 1951 hrál v Městském divadle na Kladně. Závěr své profesionální kariéry strávil v Tylově divadle v Nuslích (1951-1954). Poslední léta života jej sužovaly vážné zdravotní obtíže a hrál již jen drobnější role. Zemřel 29. května 1955 v Praze a je pohřben v hrobce rodiny Želenských na Vinohradském hřbitově. Herecký styl a odkaz Karel Třešňák byl hercem kultivovaného, mírného projevu. Jeho štíhlá postava, souměrný oválný obličej s širokým nosem a úzkými rty, vysoké čelo a tmavé oči posazené daleko od sebe jej od samých hereckých začátků určily pro úlohy milovníků, k nimž později přibyly charakterní role, ve zralém a starším věku pak hrdinové pečlivě udržovaného vzhledu, otcové a důstojní páni. Školen na předměstských scénách a lidovém repertoáru rád používal nadsazených tónů hlasu a důkladně artikulovaného přednesu. Příznačným prostředkem jeho hereckého stylu byl patos. Jako recitátor byl zván na veřejné slavnosti a shromáždění, prohloubený hlasový trénink zužitkoval také při práci pro rozhlas.