Laura De Marchi

Laura De Marchi, narozená 25. července 1936 v Savoně v italské Ligurii, je italská herečka, která se během své kariéry objevila v řadě významných italských a mezinárodních filmů. Počátky kariéry a spolupráce s významnými režiséry Laura De Marchi zahájila svou filmovou kariéru v 60. letech, kdy se objevila v několika italských filmech. Jedním z jejích prvních významných snímků byl film China Is Near (La Cina è vicina) z roku 1967, režírovaný Marcem Bellocchiem. V tomto satirickém díle o politickém a sociálním boji ztvárnila postavu Clotilde. Film získal uznání kritiky a byl zařazen mezi 100 italských filmů, které "změnily kolektivní paměť země mezi lety 1942 a 1978" podle italského Ministerstva kulturního dědictví. Spolupráce s Damianem Damianim V roce 1968 se Laura De Marchi objevila ve filmu The Day of the Owl (Il giorno della civetta), který v USA vyšel pod názvem Mafia. Tento kriminální thriller režírovaný Damianem Damianim byl adaptací stejnojmenného románu Leonarda Sciascii. Ve filmu, který se zabýval tématem sicilské mafie a korupce, hrála po boku takových hvězd jako Franco Nero, Claudia Cardinale a Lee J. Cobb. Film byl průkopnickým dílem, které otevřeně pojednávalo o organizovaném zločinu na Sicílii. Sedmdesátá léta a rozmanitost rolí V 70. letech pokračovala Laura De Marchi v budování své filmografie. V roce 1975 se objevila v historickém dramatu Quanto è bello lu murire acciso (How Wonderful to Die Assassinated) režiséra Ennia Lorenziniho, kde ztvárnila postavu "la donna di Padula". Film zachycoval neúspěšnou výpravu Carla Pisacaneho z roku 1857, jejímž cílem bylo vyvolat povstání v Království obojí Sicílie. Ve stejném období se objevila v několika dalších italských filmech, včetně snímků Irene, Irene (1975), kde hrála postavu Anny, a Peccati in famiglia (1975), kde ztvárnila Vincenzu, manželku Armanda. Její filmografie z tohoto období zahrnuje také filmy jako Un cuore semplice (1977), Disposta a tutto (1977), kde hrála manželku Marca, a Io ho paura (1977), kde ztvárnila Elsu Meroni. Osmdesátá léta a mezinárodní projekty V 80. letech se Laura De Marchi objevila v několika významných filmech, které jí přinesly mezinárodní uznání. V roce 1980 hrála italskou anarchistku ve filmu O Megalexandros řeckého režiséra Thea Angelopoulose. V roce 1981 se objevila v kultovním hororu The Beyond (L'aldilà) režiséra Lucia Fulciho, kde ztvárnila postavu Mary-Ann. Tento film je považován za jeden z nejlepších italských hororů a získal si kultovní status mezi fanoušky žánru. V roce 1982 si zahrála menší roli jeptišky ve filmu Yes, Giorgio s Lucianem Pavarottim v hlavní roli. Vrcholem její kariéry byla role komorné ve filmu Nostalghia (1983) slavného ruského režiséra Andreje Tarkovského. Tento film, který vypráví příběh ruského básníka cestujícího po Itálii, získal na filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii a cenu FIPRESCI. Nostalghia je považována za jedno z mistrovských děl Tarkovského a patří mezi nejvýznamnější filmy, ve kterých se Laura De Marchi objevila. Odkaz a význam Laura De Marchi, ačkoliv nebyla hlavní hvězdou, se během své kariéry objevila v řadě významných filmů italské i světové kinematografie. Spolupracovala s renomovanými režiséry jako Marco Bellocchio, Damiano Damiani, Lucio Fulci a Andrej Tarkovskij. Její filmografie zahrnuje různorodé žánry od politických dramat přes historické filmy až po horory, což svědčí o její všestrannosti jako herečky. Přestože často hrála vedlejší role, její přítomnost v několika významných filmech italské kinematografie 60. až 80. let z ní činí důležitou součást filmové historie.