Fred De Gresac

Fred De Gresac, narozená jako Frédérique Rosine de Grésac v roce 1879 v Lamalou-les-Bains ve Francii, byla francouzská libretistka, dramatička a scénáristka. Zemřela 20. února 1943 v Los Angeles v Kalifornii. Raná kariéra a divadelní tvorba Frédérique používala profesně mužské jméno "Fred de Gresac", protože, jak sama vysvětlila novinářům, "myslím, že veřejnost má raději hry napsané muži." Před příchodem do Hollywoodu byla uznávanou novinářkou ve Francii. Její divadelní kariéra zahrnovala více než 100 her a scénářů. Mezi její nejvýznamnější divadelní díla patřily The Marriage of Kitty (1903-1904), La Passerelle (později známá jako Orange Blossoms, 1904, obnovena v roce 1922 jako muzikál a znovu v roce 1947), The Enchantress (1911-1912, ve spolupráci s Harrym B. Smithem), The Wedding Trip (1911-1912, s Harrym B. Smithem a Reginaldem de Kovenem), The Purple Road (1913), Sweethearts (1913-1914, s Harrym B. Smithem) a Flo-Flo (1917-1918, se Silvio Heinem a E. Paultonem). Filmová kariéra Fred De Gresac se prosadila i jako filmová scénáristka v éře němého filmu. Její první filmové scénáře zahrnovaly The Marriage of Kitty (1915, dnes ztracený), The Kiss of Hate (1916, dnes ztracený), The Great Secret (1917, dnes ztracený) a The Eternal Temptress (1917). Významný zlom v její kariéře přišel v roce 1926, kdy napsala scénář k filmu La Bohème, režírovanému Kingem Vidorem a s Lillian Gish v hlavní roli. Gish si De Gresac osobně přivedla do Hollywoodu, aby společně pracovaly na scénáři. Film byl adaptací opery Giacoma Pucciniho a stal se jedním z největších kasovních hitů MGM toho roku. Téhož roku napsala adaptaci pro film The Son of the Sheik, který se stal posledním filmem legendárního Rudolpha Valentina před jeho náhlou smrtí. Tento film, režírovaný Georgem Fitzmauricem, byl sequelem k úspěšnému filmu The Sheik z roku 1921 a Valentino v něm ztvárnil dvojroli otce a syna. Film byl uveden do kin krátce po Valentinově smrti a stal se jedním z jeho největších hitů. Mezi její další významné filmové scénáře patřily Afraid to Love (1927), Camille (1926) s Normou Talmadge v hlavní roli, Breakfast at Sunrise (1927) s Constance Talmadge, She Goes to War (1929) a Hell Harbor (1930). Její poslední známou prací byl scénář k filmu Sweethearts z roku 1938, který byl adaptací jejího dřívějšího divadelního díla. Osobní život Fred De Gresac byla provdána za operního pěvce Victora Maurela, který zemřel v roce 1923. V Hollywoodu byla známá svým nekonvenčním stylem oblékání - nosila pánské kravaty a měla krátce střižené zářivě rudé vlasy. Spolupracovala s významnými spisovateli a skladateli jako Victor Herbert a Reginald De Koven a přátelila se s Lillian Gish. V roce 1917 o ní divadelní kritik Alan Dale napsal: "Nejbrilantnější ženskou dramatičkou, jakou jsem kdy potkal, je dáma, která se podepisuje jako 'Fred de Gresac'." Její pozůstalost je archivována na Stanfordské univerzitě. Za svůj život napsala 102 úspěšných her a filmových scénářů během více než 60 let literární činnosti, čímž se zapsala do historie jako jedna z nejvýznamnějších ženských autorek své doby v oblasti divadla a filmu.