Jules Dassin

Jules Dassin (18. prosince 1911, Middletown, Connecticut, USA – 31. března 2008, Athény, Řecko) byl americký filmový režisér, producent, scenárista a herec, který se proslavil především svými noir filmy a později evropskými produkcemi. Počátky kariéry Narodil se jako Julius Samuel Dassin v rodině ruských židovských přistěhovalců jako jedno z osmi dětí. Vyrůstal v Harlemu a Bronxu, kde v roce 1929 dokončil střední školu Morris High School. Poté odjel do Evropy studovat divadelnictví. Po návratu do New Yorku v roce 1934 začínal jako herec v židovském divadle ARTEF (Arbeter Teater Farband), kde působil až do roku 1939. Brzy však zjistil, že jeho pravým povoláním je režie. V roce 1940 přijel do Hollywoodu, kde se stal učněm Alfreda Hitchcocka při natáčení filmu Mr. and Mrs. Smith (1941). Jeho režijní debut přišel s krátkým filmem The Tell-Tale Heart v roce 1941, načež podepsal smlouvu s MGM. Hollywoodská éra a film noir Dassin se rychle prosadil jako talentovaný režisér, zejména po přechodu k dramatičtějším látkám. Zlomovým bodem v jeho kariéře byl vězeňský noir film Brute Force (1947) s Burtem Lancasterem v hlavní roli. Následoval další významný snímek The Naked City (1948), průkopnické dílo natáčené v reálných lokacích New Yorku, které ovlivnilo řadu pozdějších filmů a televizních seriálů. Jeho další noir film Thieves' Highway (1949) upevnil jeho pozici jako jednoho z předních amerických filmařů poválečné éry. V roce 1950 natočil Night and the City, který se stal jeho posledním hollywoodským filmem před nuceným odchodem do Evropy. Blacklist a evropská kariéra V době mccarthismu byl Dassin v roce 1952 zařazen na černou listinu poté, co byl označen za komunistu režiséry Edwardem Dmytrykem a Frankem Tuttlem před Výborem pro neamerickou činnost. Ačkoli byl členem komunistické strany jen krátce a opustil ji již v roce 1939, byl nucen opustit Spojené státy a přesídlit do Evropy. Po počátečních obtížích se proslavil filmem Rififi (1955), natočeným ve Francii. Tento mistrovský kriminální film, známý především svou 30minutovou lupičskou sekvencí bez dialogů, mu vynesl cenu za nejlepší režii na festivalu v Cannes a stal se vzorem pro mnoho pozdějších filmů o loupežích. Řecké období a spolupráce s Melinou Mercouri Na festivalu v Cannes v roce 1955 potkal řeckou herečku Melinu Mercouri, která se později stala jeho druhou manželkou. Jejich první společný film byl He Who Must Die (1957), inspirovaný dílem řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise. Následoval mezinárodní hit Never on Sunday (1960), kde Mercouri ztvárnila roli životem kypící prostitutky Ilyi. Film získal cenu za nejlepší herečku v Cannes pro Mercouri a byl nominován na Oscara za nejlepší režii a scénář. Píseň z filmu, kterou složil Manos Hadjidakis, získala Oscara za nejlepší filmovou píseň. Pozdější kariéra a odkaz Dassin a Mercouri pokračovali ve spolupráci filmy Phaedra (1962), Topkapi (1964) – další slavný film o loupeži, za který Peter Ustinov získal Oscara za vedlejší roli – a 10:30 P.M. Summer (1966). Po vojenském převratu v Řecku v roce 1967 byli nuceni zemi opustit a žili v New Yorku. Po pádu junty v roce 1974 se vrátili do Řecka, kde Mercouri později působila jako poslankyně a ministryně kultury. Dassin zůstal aktivní v kinematografii a po smrti Mercouri v roce 1994 se angažoval v kampani za návrat Elginových mramorů z Britského muzea do Athén. Zemřel ve věku 96 let na komplikace spojené s chřipkou. Jules Dassin zanechal významný odkaz v kinematografii jako mistr film noir a tvůrce vlivných filmů o loupežích. Jeho kariéra překlenula Hollywood i evropskou kinematografii a jeho filmy jako Rififi, The Naked City a Never on Sunday zůstávají klasickými díly filmové historie.