Eva Czemerys

Eva Czemerys, narozená v roce 1940 v Mnichově, Německo, byla filmová herečka, která se proslavila především v italské kinematografii. Narodila se ruským rodičům a když jí byl pouhý jeden rok, její rodina se přestěhovala do Říma v Itálii, kde později strávila většinu svého života. Počátky kariéry Eva Czemerys studovala herectví a na filmovém plátně debutovala v roce 1971 v hlavní roli filmu Bella di giorno moglie di notte (Krásná ve dne, manželka v noci) režiséra Nella Rossatiho. V tomto snímku ztvárnila postavu Paoly, manželky reklamního designéra, která zabije svého manžela poté, co ji přiměl k prostituci. Tento film jí okamžitě přinesl pozornost a otevřel dveře k dalším rolím v italské kinematografii. Ještě téhož roku se objevila ve filmu All'onorevole piacciono le donne (Poslanec má rád ženy), kde ztvárnila erotický sen jedné z postav. Vrchol kariéry v 70. letech V roce 1972 následovala řada filmů, které upevnily její pozici v italském filmu. Zahrála si ve snímku Poppea... una prostituta al servizio dell'impero (Poppea... prostitutka ve službách impéria) režiséra Alfonsa Brescia, kde ztvárnila pannu z Kappadocie, po které touží císař. Ve stejném roce se objevila v hororu Cristiana monaca indemoniata (Kristýna, posedlá jeptiška), kde hrála matku hlavní postavy. Významným milníkem v její kariéře byl thriller L'arma l'ora il movente (Zbraň, hodina, motiv) z roku 1972, režírovaný Francescem Mazzeim, kde ztvárnila Giulii, milenku kněze, která je později zavražděna. Kritici ocenili její magnetický a tajemný výkon v tomto filmu. Téhož roku si zahrála i v erotickém thrilleru La gatta in calore (Kočka v říji), opět pod vedením Nella Rossatiho, kde ztvárnila Annu, zanedbanou manželku, která se zaplete do mimomanželského vztahu. V roce 1973 se Eva Czemerys objevila v několika dalších filmech, včetně vězeňského dramatu Diario segreto da un carcere femminile (Tajný deník z ženské věznice), kde hrála po boku Anity Strindberg a Jenny Tamburi. Následoval film Una vita lunga un giorno (Život dlouhý jeden den) režiséra Ferdinanda Baldiho a 24 ore... non un minuto di più (24 hodin... ani o minutu víc). Pozdější kariéra a ústup z filmového průmyslu V roce 1974 hrála Eva Czemerys v hlavní roli filmu Sedicianni (Šestnáct let) režiséra Tiziana Longa. Téhož roku se objevila v thrilleru L'assassino ha riservato nove poltrone (Vrah si rezervoval devět sedadel), kde ztvárnila Rebeccu, sestru šlechtice, která je zavražděna kvůli dávné kletbě. Následoval španělský film Giochi di società (Společenské hry) a v roce 1975 drama Roma drogata: la polizia non può intervenire (Zdrogovaný Řím: policie nemůže zasáhnout). Po tomto filmu Eva Czemerys na několik let zmizela z filmového plátna. Vrátila se až v roce 1983, kdy se objevila ve sci-fi akčním filmu Escape from the Bronx (Útěk z Bronxu) režiséra Enza G. Castellariho, kde ztvárnila matku hlavního hrdiny Trashe. Ve stejném roce si zahrála i ve francouzském filmu Le feu sous la peau (Oheň pod kůží), který však v Itálii nebyl uveden. V polovině 80. let se Eva Czemerys rozhodla ukončit svou hereckou kariéru a věnovat se dobrovolnické činnosti. Zemřela v roce 1996 v Římě ve věku 56 let. Eva Czemerys byla charakteristická svým výrazným obličejem, smyslnými rty a vysokou, štíhlou postavou. Přestože byla často obsazována do vedlejších rolí, dokázala svým charismatickým výkonem zaujmout diváky i kritiky. Její filmografie zahrnuje především erotické komedie (commedie sexy all'italiana) a thrillery žánru giallo, které byly v italské kinematografii 70. let velmi populární.