Brutus

Marcus Junius Brutus, 85 př. n. l. – 23. října 42 př. n. l., římský politik, řečník a nejznámější z vrahů Julia Caesara. Marcus Junius Brutus patřil k významným osobnostem pozdní římské republiky a jeho jméno se navždy zapsalo do dějin jako symbol boje proti tyranii, ale také zrady. Narodil se kolem roku 85 př. n. l. do vážené plebejské rodiny Juniů, která odvozovala svůj původ od Lucia Junia Bruta, zakladatele římské republiky, jenž sehrál klíčovou roli při svržení posledního římského krále Tarquinia Superba v roce 509 př. n. l. Politická kariéra a vztah s Caesarem Brutus byl synem stejnojmenného otce, který byl tribunem lidu v roce 83 př. n. l., ale stal se obětí Sullových proskripcí. Jeho matkou byla Servilia, nevlastní sestra Catona Mladšího a později milenka Julia Caesara. Některé antické prameny dokonce spekulovaly o možnosti, že by Caesar mohl být Brutovým skutečným otcem, ačkoli tato teorie je moderními historiky považována za chronologicky nepravděpodobnou. Na počátku své politické kariéry Brutus vystupoval proti Pompeiovi, který byl zodpovědný za smrt jeho otce. Zároveň byl blízký Caesarovi, který ho považoval téměř za syna. Během občanské války mezi Caesarem a Pompeiem (49-45 př. n. l.) se však Brutus nakonec přiklonil na stranu Pompeia a senátu. Po Pompeiově porážce v bitvě u Farsálu v roce 48 př. n. l. se Brutus vzdal Caesarovi, který mu udělil milost a později ho jmenoval správcem provincie a prétorem. Spiknutí proti Caesarovi S Caesarovým rostoucím vlivem a jeho snahami o upevnění moci rostla mezi římskou elitou a senátem nespokojenost. Brutus, ovlivněn svým republikánským přesvědčením a rodinnou tradicí boje proti tyranii, se nechal přesvědčit Cassiem a dalšími senátory k účasti na spiknutí proti Caesarovi. Dne 15. března 44 př. n. l. (březnové idy) byl Caesar zavražděn v senátu, přičemž Brutus zasadil jeden z rozhodujících úderů. Občanská válka a smrt Po Caesarově vraždě získali spiklenci amnestii, ale veřejné mínění se brzy obrátilo proti nim, zejména po emotivním projevu Marka Antonia na Caesarově pohřbu. Brutus a Cassius byli nuceni opustit Řím a shromáždit vojsko na východě. V roce 42 př. n. l. byli poraženi v bitvě u Filipp spojenými silami Marka Antonia a Octaviana (pozdějšího císaře Augusta). Po porážce Brutus spáchal sebevraždu. Odkaz a kulturní vliv Brutovo jméno se stalo synonymem pro "zrádce" nebo "zradu" ve většině evropských jazyků. Jeho odsouzení za zradu Caesara, svého přítele a dobrodince, je srovnatelné snad jen s Jidášem Iškariotským. V Dantově Pekle jsou oba umístěni v nejhlubší části pekla. Zároveň byl však Brutus v různých historických obdobích, zejména v renesanci, oslavován jako ctnostný a oddaný republikán, který bojoval – byť marně – za svobodu a proti tyranii. Filmová a televizní ztvárnění Postava Marca Junia Bruta se objevila v mnoha filmových a televizních adaptacích příběhu o Juliu Caesarovi. Mezi nejvýznamnější herce, kteří ztvárnili tuto historickou osobnost, patří: James Mason ve filmu Julius Caesar (1953) režiséra Josepha L. Mankiewicze. Mason podal vynikající výkon jako vnitřně rozpolcený Brutus, který je zmítán mezi láskou k Caesarovi a oddaností republice. Film získal několik ocenění, včetně cen BAFTA pro Marlona Branda (Mark Antonius) a Johna Gielguda (Cassius). Tobias Menzies v seriálu Řím (Rome, 2005-2007) od HBO a BBC. Menzies ztvárnil Bruta jako mladého muže rozpolceného mezi tím, co považuje za správné, a jeho loajalitou a láskou k muži, který mu byl jako otec. Jeho ztvárnění bylo oceňováno za psychologickou hloubku a komplexnost. Benoît Poelvoorde ve filmu Asterix na olympijských hrách (Astérix aux Jeux Olympiques, 2008). V této komediální adaptaci je Brutus zobrazen jako komický padouch bez vztahu k jeho zobrazení v původních komiksech o Asterixovi. Poelvoorde ztvárnil Bruta jako Caesarova syna, který se snaží zbavit svého otce a získat moc. Brutova postava se objevila také v mnoha divadelních adaptacích Shakespearovy hry Julius Caesar, která významně přispěla k formování veřejného vnímání této historické osobnosti. Shakespearův Brutus je zobrazen jako čestný muž s ušlechtilými úmysly, který se zapojí do spiknutí proti Caesarovi z lásky k Římu, nikoli z osobní zášti. Příběh Marca Junia Bruta zůstává fascinujícím studiem konfliktu mezi osobní loajalitou a politickým přesvědčením, mezi přátelstvím a povinností vůči státu. Jeho tragický osud nadále inspiruje umělce a vypravěče po celém světě.