Jan Bonaventura

Jan Bonaventura, 21. března 1943, Praha – 14. června 1999, Praha, český filmový a televizní režisér. Dětství a vzdělání Jan Bonaventura vyrůstal v Praze v blízkosti Smíchovského nádraží, což významně ovlivnilo jeho celoživotní lásku k železnici a lokomotivám. Prostřednictvím četby dobrodružných příběhů Julese Verna a filmů Karla Zemana se rozhodl pro studium na Filmové průmyslové škole v Čimelicích u Písku. Do základů filmové tvorby pronikal v čimelické střední škole v letech 1957 až 1961. Po maturitě nastoupil k Československé televizi jako asistent produkce a následně si odsloužil dva roky základní vojenské služby v Chebu. Profesní začátky Po vojně nastoupil do tehdejší Československé televize jako asistent do Hlavní redakce zábavných pořadů, kde působil do roku 1970. Krátce pracoval pro 2. program ČST, aby poté přešel do hudební redakce už jako scenárista a pomocný režisér. V Československé televizi pracoval v letech 1961–1991 v Redakci humoru a lidové zábavy (později přejmenované na Hlavní redakci zábavy), kde postupně zastával pozice asistenta produkce, vedoucího výrobního štábu, asistenta režie, režiséra II. programu a od roku 1973 režiséra hudebního vysílání. Hudební a televizní tvorba Bonaventura se zaměřil na scénické využití televizní techniky a specifiky televizního obrazu k vyjádření vážné hudby v pořadech jako Čtvrtletník hudební obrazovky, Kabinet či Muzeum populární hudby. Jako režisér hudebních pořadů se od roku 1971 podílel na natáčení řady cyklických hudebních pořadů, například písničkové hitparády Kabinet z produkce Tanečního orchestru československého rozhlasu, Hudební obrazovka (1973) či Hudební studio M (od roku 1978). Byl také režisérem mnoha přímých televizních přenosů z různých koncertů jak populární, tak i vážné hudby. Významného uznání si získaly jeho režijní postupy při využívání do té doby neobvyklých trikových možností televizní výroby, jako například v pořadech Biograf plný písniček (1972), Fantom biografu (1978), Kolotoč písniček (1978) a mnoho dalších. Při hledání nových možností pro rozšíření nabídky hudebních televizních pořadů se Jan Bonaventura zaměřil i na klasické balety, které byly pod jeho režisérským vedením v mnoha případech i pro zanícené milovníky baletu příjemným překvapením. Významná televizní díla Bonaventura začínal v Československé televizi s videoklipem a věnoval se netradiční režii hudebních inscenací: baletní pohádky Popelka (1978), Šípková Růženka (1982), Vesnický jarmark (1973), původní televizní opera Otmara Máchy Proměny Prométheovy (1982), Pastýřka a kominíček (1983) a Stabat (na hudební motivy A. Dvořáka), komická opera Išy Krejčího Pozdvižení v Efesu (1986), hra se zpěvy Mata Hari (1987), muzikál na motivy Marka Twaina Milionová láska (1987), muzikál Stvoření světa (1988–89), muzikál na motivy stejnojmenného románu Gabriela Chevalliera Zvonokosy (1990). V 80. letech byl spoluautorem seriálu pro děti O slavných muzikantech (1986) a realizoval hudební projekty s rockovou skupinou Olympic (Prázdniny na Zemi a Ulice). Zábavné pořady a ocenění V Československé televizi se věnoval natáčení zábavných a hudebních pořadů různých žánrů (Hudební studio M, Hašlerky, Písně ze staré Prahy) a stal se jednou z významných osobností televizní zábavy. V posledních letech svého života se do povědomí diváků zapsal soutěžním pořadem Kufr, který se vysílal řadu let, a mnohadílným pořadem Kupé, v němž známé osobnosti vypráví příhody v jedoucím vlaku. Jako režisér získal řadu uznání, mimo jiné Cenu Jaroslava Ježka, Národní cenu ČR za režii inscenace podle knih M. V. Kratochvíla Marné cesty holubů a čtyřnásobné divácké ocenění TýTý za populární soutěžní pořad Kufr. Filmografie a herecké role Mezi jeho významná režijní díla patří: komediální pohádka Láďo, ty jsi princezna! (1979), detektivní komedie Bergman a Bergman, detektivní kancelář (1984), pohádka Zlatá flétna (1987), záznam baletního představení Ferda Mravenec (1987), komedie Miliónová láska (1988), televizní adaptace divadelního muzikálu Zvonokosy (1990), rodinná sci-fi Záhada tří kapitánů (1990), pohádka Květuška a její zahrádka (1993), televizní adaptace opery F. L. Gassmanna Kritická noc (1996) a povídka z cyklu Bakaláři s názvem Poslední vlak (1998). Bonaventura měl rád humor a byl velmi oblíbený mezi svými kolegy. V několika seriálech a televizních filmech svých kolegů si i zahrál malé epizodní roličky. Jeho bodrý kukuč a známý roztřepený knír můžeme vidět například v Lotrando a Zubejda, Bylo nás pět a nebo Dobrodružství kriminalistiky. Osobní život a odkaz V roce 1988 onemocněl leukémií, se kterou statečně bojoval 11 let a jíž nakonec 14. června 1999 podlehl. Při léčbě se seznámil s lékařkou, kterou si později vzal za manželku. Bylo to jeho druhé manželství. Jeho koníčkem byla železnice, na zahrádce u jeho domu je dodnes mechanické návěstidlo a replika vozíku i s kouskem kolejí. Byl také obdivovatelem a sběratelem obrazů malíře Jaroslava Ronka, který se často věnoval železniční tematice. Jan Bonaventura natočil také mnohodílný pořad Kupé, kde známé osobnosti vyprávějí příhody v jedoucím vlaku. Jeho nejoblíbenější značkou vozu byl Citroën. Jiné vozy neuznával. Nejoblíbenější knihy byly od Julese Verna, měl všechna jeho díla. Měl jednoho syna, Davida, který jde v jeho šlépějích.