Duilio Cruciani

Duilio Cruciani (8. ledna 1958, Řím, Itálie – 14. ledna 1984, Řím, Itálie) byl italský herec, známý především svými rolemi dětského herce v italské kinematografii 70. let. Počátky kariéry Rodák z římské čtvrti Trastevere debutoval v roce 1969 ve filmu Faccia da schiaffi (Slap Happy) režiséra Armanda Crispina, kde si zahrál po boku populárního zpěváka Gianniho Morandiho. V tomto snímku ztvárnil malého Maria, chlapce, který uteče z dětského domova a spřátelí se s mladým mužem žijícím z různých podvodů. Film byl jedním z prvních pokusů využít Morandiho popularitu mimo žánr hudebních komedií a pro mladého Crucianiho znamenal vstup do světa filmu. Spolupráce s významnými režiséry V roce 1972 se Cruciani objevil v historickém dramatu 1870 (Correva l'anno di grazia 1870) režiséra Alfreda Giannettiho, kde ztvárnil Maria Parentiho, syna postav, které hráli slavní italští herci Anna Magnani a Marcello Mastroianni. Film zachycoval politické události v Římě roku 1870, kdy docházelo k dokončování sjednocení Itálie. Ve stejném roce si zahrál v kontroverzním hororu Non si sevizia un paperino (Don't Torture a Duckling) režiséra Lucia Fulciho, který se později stal kultovním dílem italského žánru giallo. V tomto snímku ztvárnil postavu Maria, jednu z dětských obětí sériového vraha v odlehlé italské vesnici. Vrchol kariéry Během první poloviny 70. let Cruciani spolupracoval s několika významnými italskými režiséry. V roce 1974 se objevil ve filmu Puzzle režiséra Duccia Tessariho v roli Luky a ve snímku La bellissima estate (The Most Beautiful Summer) Sergia Martina, kde ztvárnil postavu Marca, syna slavného automobilového závodníka. V roce 1975 si zahrál v akčním kriminálním filmu Il giustiziere sfida la città (Syndicate Sadists) režiséra Umberta Lenziho, kde ztvárnil Luigina Scaliu po boku Tomase Miliana. Ve stejném roce se objevil také v spaghetti westernu Cipolla Colt (Cry, Onion!) režiséra Enza G. Castellariho jako Cal "Caligola" Foster. Další filmy a konec kariéry Mezi další filmy, ve kterých Cruciani účinkoval, patří Il tuo piacere è il mio (My Pleasure Is Your Pleasure, 1973), L'uomo senza memoria (The Man Without Memory) a televizní film Cuore (1973), kde ztvárnil postavu Ferruccia v segmentu "Sangue romagnolo". Jeho poslední filmovou rolí byla účast ve snímku L'educatore autorizzato z roku 1980. Tragický konec Duilio Cruciani zemřel tragicky 14. ledna 1984, pouhých šest dní po svých 26. narozeninách, na předávkování heroinem v prostorách denního hotelu na římském nádraží Termini. Jeho předčasná smrt ukončila kariéru, která začala slibně v dětství a mohla se dále rozvíjet v dospělosti.