Niels Arestrup

Niels Arestrup, narozen 8. února 1949 v Montreuil u Paříže, zemřel 1. prosince 2024 ve Ville d'Avray, byl významný francouzský herec, režisér a scenárista dánsko-francouzského původu. Jeho otec byl Dán, který uprchl ze své vlasti během německé invaze v roce 1940, a matka byla Francouzka bretaňského původu. Počátky kariéry a vzdělání Po neúspěšném pokusu o získání maturity v roce 1968 se Niels Arestrup věnoval různým příležitostným pracím. Ve stejné době se zapsal do hereckého kurzu vedeného ruskou herečkou Taniou Balachovou, kterou objevil v televizi. Svou hereckou kariéru zahájil v divadle, kde debutoval ve 23 letech v inscenaci Dostojevského Zločinu a trestu v režii Alaina Barsacqa. V 70. letech postupně přešel k filmu a televizi, kde začal budovat svou kariéru. Filmová kariéra Arestrupova filmová kariéra začala v 70. letech, kdy se objevil v několika významných dílech autorského filmu. Krátce se mihne jako Trockého sekretář ve filmu Alaina Resnaise Stavisky (1974) a zaujal také v díle Chantal Akermanové Je tu il elle (1974), kde ztvárnil žádostivého řidiče kamionu. Přestože hrál v mnoha filmech, mezinárodního průlomu se dočkal až v padesáti letech, kdy už byl charakteristický svým statným zjevem, přísným výrazem a výraznou bílou kšticí. Spolupráce s Jacquesem Audiardem Zlomovým momentem v jeho kariéře byla spolupráce s režisérem Jacquesem Audiardem. V roce 2005 ztvárnil v jeho filmu The Beat That My Heart Skipped (De battre mon cœur s'est arrêté) roli Roberta Seyra, bezohledného kriminálníka a majitele nemovitostí, který nutí svého syna (v podání Romaina Durise) pracovat jako vymahač. Za tento výkon získal svého prvního Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. V roce 2009 následovala další spolupráce s Audiardem ve filmu A Prophet (Un prophète), kde Arestrup brilantně ztvárnil postavu Césara Lucianiho, korsického mafiánského bosse, který řídí svůj zločinecký podnik z vězeňské cely. I za tuto roli získal Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli, čímž potvrdil svou pozici jednoho z nejvýraznějších francouzských charakterních herců. Mezinárodní úspěchy Po úspěchu s Audiardem se Arestrupovi otevřely dveře k dalším významným rolím. V roce 2007 se objevil jako bývalý rukojmí Roussin v oscarovém filmu Juliana Schnabela The Diving Bell and the Butterfly (Skafandr a motýl). V roce 2011 ztvárnil laskavého francouzského dědečka ve válečném eposu Stevena Spielberga War Horse (Válečný kůň), což byla role proti jeho typickému obsazení jako záporáka. Mezi jeho další významné filmy patří Sarah's Key (Klíč k minulosti, 2010) a You Will Be My Son (Tu seras mon fils, 2011), kde hrál zatrpklého vinaře řešícího své nástupnictví. Vrchol kariéry a ocenění V roce 2013 získal Arestrup svého třetího Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Bertranda Taverniera Quai d'Orsay (Francouzský ministr), čímž se stal jediným hercem, který toto ocenění získal třikrát. V roce 2014 exceloval v historickém dramatu Volkera Schlöndorffa Diplomacy (Diplomacie), kde ztvárnil německého generála Dietricha von Choltitze, který měl na konci druhé světové války na Hitlerův rozkaz zničit Paříž. Tuto roli původně hrál již v divadelní hře Cyrila Gélyho, kterou uváděl v divadle Madeleine v Paříži v roce 2011. Pozdní kariéra a osobní život Kromě herectví se Arestrup věnoval také režii a scenáristice. V roce 2007 napsal a režíroval politický thriller Le candidat. Na televizních obrazovkách zaujal v seriálu Baron Noir (2016-2020), kde hrál politického kingmakera. V roce 2020 získal divadelní cenu Molière za roli v inscenaci hry Johna Logana Red. Jeho poslední rolí byla postava starého muže s problematickou minulostí v minisérii Les Papillons Noirs (Černí motýli, 2022). V roce 2012 se oženil s herečkou Isabelle Le Nouvel, s níž měl dvojčata, chlapce a dívku. Přestože byl uznávaným hercem, jeho kariéru provázely i kontroverze, včetně obvinění z násilného chování na jevišti a problémů s alkoholem, o kterých později otevřeně hovořil. Niels Arestrup zemřel ve věku 75 let po statečném boji s nemocí.