Bibi Andersson

Bibi Andersson (11. listopadu 1935, Stockholm, Švédsko – 14. dubna 2019, Stockholm, Švédsko) byla švédská herečka, která se proslavila především svou dlouholetou spoluprací s režisérem Ingmarem Bergmanem. Počátky kariéry Berit Elisabet Andersson, známá pod uměleckým jménem Bibi Andersson, se narodila ve stockholmské čtvrti Kungsholmen jako dcera sociální pracovnice Karin (rozené Mansion) a podnikatele Josefa Anderssona. Její umělecké ambice byly podporovány její starší sestrou Gerd Andersson, která se stala baletkou v Královské opeře. Bibi začínala s drobnými rolemi a reklamami. Její první spolupráce s Ingmarem Bergmanem přišla v roce 1951, kdy jako patnáctiletá účinkovala v jeho reklamě na prací prostředek Bris. V roce 1953 debutovala ve filmu Dum-Bom po boku Nilse Poppeho. V roce 1954 byla přijata na hereckou školu Královského dramatického divadla (Dramaten), kterou však nedokončila kvůli krátkému vztahu s Bergmanem, jenž ji přivedl do městského divadla v Malmö, kde účinkovala v hrách Augusta Strindberga a Hjalmara Bergmana. Spolupráce s Bergmanem Bergman jí dal malou roli ve své komedii Smiles of a Summer Night (1955), což odstartovalo jejich dlouholetou spolupráci. Následovaly významnější role ve filmech The Seventh Seal (1957) a Wild Strawberries (1957), které ji etablovaly jako jednu z klíčových hereček Bergmanova ansámblu. V 50., 60. a 70. letech účinkovala celkem v deseti celovečerních filmech a třech televizních filmech režírovaných Bergmanem. Za svůj výkon ve filmu Brink of Life (1958) získala spolu s Ingrid Thulin, Evou Dahlbeck a Barbro Hiort af Ornäs cenu za nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes. Zlomová role v Personě Přelomovým okamžikem v její kariéře byla role zdravotní sestry Almy ve filmu Persona (1966), kde hrála po boku Liv Ullmann. Její intenzivní ztvárnění postavy, která pronáší většinu dialogů filmu (zatímco postava Ullmann je téměř němá), jí vyneslo cenu za nejlepší herečku na 4. ročníku švédských filmových cen Guldbagge. Kritici oceňovali její schopnost odhalit hloubku postavy a její monolog o erotickém zážitku na pláži je považován za jeden z nejvýraznějších momentů filmu. Persona je dodnes považována za jeden z nejvýznamnějších filmů 60. let a Anderssonové výkon v něm patří k jejím nejlepším. Mezinárodní kariéra Od 60. let začala Andersson dostávat nabídky ze zahraničí. V roce 1966 se objevila ve westernu Duel at Diablo po boku Jamese Garnera a Sidneyho Poitiera. Spolupracovala s režiséry jako John Huston (The Kremlin Letter, 1970) a Robert Altman (Quintet, 1979, s Paulem Newmanem). Její nejvýznamnější americký film byl I Never Promised You a Rose Garden (1977), kde ztvárnila Dr. Fried, psychiatričku léčící mladou schizofrenickou dívku (Kathleen Quinlan). Téhož roku se objevila po boku Steva McQueena v jeho jediném filmu, kde figuroval jako producent - An Enemy of the People (1978), adaptaci hry Henrika Ibsena. Pozdější kariéra V 80. a 90. letech se Andersson věnovala především televizním a divadelním rolím. Významná byla její role v oscarovém dánském filmu Babette's Feast (1987), kde ztvárnila menší, ale zapamatovatelnou roli. V roce 1990 pracovala jako divadelní režisérka ve Stockholmu, kde režírovala několik her v divadle Dramaten. Byla také supervizorkou humanitárního projektu Road to Sarajevo. Za své výkony v pozdějších švédských filmech získala další ceny Guldbagge za nejlepší vedlejší roli ve filmech Shit Happens (2000), Elina (2002) a Arn: The Knight Templar (2007), kde ztvárnila intrikánskou matku představenou. Se čtyřmi cenami Guldbagge se stala nejocenovanější herečkou v historii švédských filmových cen. Osobní život a odkaz Andersson byla třikrát vdaná - nejprve za režiséra Kjella Gredeho (1960, rozvedeni), s nímž měla dceru, poté za politika a spisovatele Pera Ahlmarka (1979, rozvedeni) a od roku 2004 za lékaře Gabriela Moru Baezu. V roce 1996 vydala svou autobiografii Ett ögonblick (Okamžik). V roce 2009 utrpěla mrtvici, po níž byla hospitalizována a ztratila schopnost mluvit. Zemřela 14. dubna 2019 ve věku 83 let na komplikace spojené s mrtvicí. Bibi Andersson je považována za jednu z nejvýraznějších švédských hereček své generace. Její schopnost ztvárnit jak nevinné, tak komplexní a psychologicky náročné postavy z ní učinila symbol skandinávské kinematografie její zlaté éry. Přestože byla často typizována jako "Bergmanova dívka", dokázala svým talentem a všestranností překonat toto zařazení a vytvořit nezapomenutelné filmové postavy, které zůstávají v paměti diváků po celém světě.