Victoria Mérida Rojas, známá jako Victoria Abril, narozená 4. července 1959 v Málaze, je španělská herečka a zpěvačka žijící ve Francii. Patří mezi nejvýznamnější evropské herečky své generace, která se proslavila především spoluprací s režiséry Pedrem Almodóvarem a Vicentem Arandou. Počátky kariéry Victoria Abril začínala jako baletka, ale již v 15 letech debutovala ve filmu Obsesión (1977) režiséra Francisca Lary Polopa. Široké veřejnosti se představila v letech 1976-1978 jako moderátorka populární španělské televizní soutěže Un, dos, tres... responda otra vez. Její herecká kariéra se naplno rozběhla v roce 1976 rolí ve filmu Cambio de sexo (Sex Change) režiséra Vicenta Arandy, s nímž později natočila řadu významných snímků. Spolupráce s Vicentem Arandou Jedním z klíčových momentů její kariéry byla spolupráce s režisérem Vicentem Arandou, která trvala čtyři desetiletí a zahrnovala dvanáct filmů. První výrazný úspěch zaznamenala ve filmu La muchacha de las bragas de oro (Girl with the Golden Panties) z roku 1980. Zlomovým se stal film El Lute: Run for Your Life (1987), za který získala cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v San Sebastiánu. Vrcholem jejich spolupráce byl film Amantes (Lovers: A True Story) z roku 1991, za který Victoria Abril získala Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon na Berlínském filmovém festivalu. Film, inspirovaný skutečným zločinem z 50. let, se stal důležitým artovým hitem i v USA a je považován za jedno z nejlepších děl Vicenta Arandy. Éra Almodóvara Mezinárodní věhlas jí přinesla především spolupráce s Pedrem Almodóvarem v 90. letech. Jejich první společný film Átame! (Tie Me Up! Tie Me Down!) z roku 1989 vzbudil kontroverze svými explicitními sexuálními scénami a získal v USA hodnocení NC-17. Victoria Abril se stala jednou z Almodóvarových múz a následně s ním natočila filmy Tacones lejanos (High Heels, 1991) a Kika (1993). V High Heels ztvárnila televizní moderátorku Rebeccu, která má komplikovaný vztah se svou matkou, slavnou zpěvačkou. Film byl komerčně úspěšný a byl vybrán jako španělský kandidát na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Její výkon v těchto filmech inspiroval i začínající Penélope Cruz k herecké kariéře. Mezinárodní úspěchy Victoria Abril se od roku 1982 usadila ve Francii a natáčela filmy také v Itálii a na Islandu. Její jazykové schopnosti (plynně hovoří španělsky, francouzsky a italsky) jí umožnily mezinárodní kariéru. Za film Nadie hablará de nosotras cuando hayamos muerto (Nobody Will Speak of Us When We're Dead) z roku 1995 režiséra Agustína Díaze Yanese získala svou druhou cenu pro nejlepší herečku na festivalu v San Sebastiánu a film sám získal osm cen Goya včetně ceny za nejlepší film. Tento noir drama film o ženě prchající před gangstery je považován za jeden z nejlepších španělských filmů 90. let. Ocenění a uznání Během své kariéry byla Victoria Abril osmkrát nominována na cenu Goya v kategorii nejlepší herečka a jednou ji získala. Kromě již zmíněného Stříbrného medvěda z Berlínského filmového festivalu a dvou cen ze San Sebastiánu obdržela v roce 1993 také ocenění Berlinale Camera na 43. ročníku Berlínského filmového festivalu. Byla také dvakrát nominována na francouzskou filmovou cenu César. Hudební kariéra Vedle herectví se Victoria Abril věnuje i hudbě. V roce 1979 se pokusila reprezentovat Španělsko na Eurovision Song Contest s písní "Bang-Bang-Bang", ale nebyla vybrána. V roce 2005 vydala své debutové album PutchEros do Brasil, které kombinuje bossa novu a jazz. Osobní život Victoria Abril byla v letech 1977-1982 vdaná za chilského fotbalistu Gustava Laubeho. Má dva syny s francouzským režisérem Gérardem de Battistou. Od roku 1982 žije ve Francii, kde je vysoce ceněnou herečkou.

Vysoké podpatky