Alejandro Ciangherotti

Alejandro Ciangherotti Erbelia, narozen 12. listopadu 1912 v Buenos Aires v Argentině, zemřel 29. srpna 1975 v Ciudad de México, byl významný argentinsko-mexický herec, scenárista a dabér, který se stal důležitou součástí zlaté éry mexické kinematografie. Počátky kariéry a rodinný život Alejandro Ciangherotti se narodil v Argentině, ale svou profesionální kariéru rozvinul především v Mexiku, kam se přestěhoval a kde se natrvalo usadil. V roce 1926 debutoval ve filmu El corazón de la gloria, což odstartovalo jeho dlouhou a plodnou kariéru v mexickém filmovém průmyslu. Oženil se s Mercedes Soler (narozena jako Mercedes Díaz Pavía), která byla nejmladší sestrou z proslulé herecké dynastie Solerů, zahrnující takové osobnosti jako Fernando, Andrés, Domingo a Julián Soler. S Mercedes měl tři děti: Alejandra Ciangherottiho Jr., Fernanda Lujána (vlastním jménem Fernando Ciangherotti Díaz) a Mercedes Ciangherotti de Gomar. V roce 1973 uzavřel druhé manželství s Margaritou Díaz Mora. Jeho syn Fernando Luján se později stal jednou z nejvýznamnějších osobností mexické kinematografie. Filmová kariéra Během zlaté éry mexické kinematografie, která trvala od 30. do konce 50. let 20. století, se Alejandro Ciangherotti etabloval jako respektovaný herec. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cantaclaro (1946), kde ztvárnil postavu Juana el Veguero, Una gringuita en México (1951) a El marido de mi novia (1951). Jeho filmografie zahrnuje také snímky jako Una carta de amor (1943), Los tres huastecos (1948), kde hrál postavu Alejandra, También de dolor se canta (1950) v roli ředitele Borceliniho, No desearás la mujer de tu hijo (1950) jako Régulo González Galindo, Abajo el telón (1955) jako Representante, Pablo y Carolina (1957) v roli Enriqueho a Mecánica nacional (1972) jako Lalo. Kromě herectví se Ciangherotti věnoval i scenáristické práci, například u filmů El marido de mi novia a Una viuda sin sostén (oba z roku 1950). Televizní tvorba Vedle filmové kariéry se Alejandro Ciangherotti významně prosadil i v televizní tvorbě, především v telenovelách, které se staly důležitou součástí mexické kultury. Účinkoval v populárních telenovelách jako María Guadalupe (1960), El dolor de amar (1966), La Constitución (1970) a Los miserables (1973), kde ztvárnil postavu Fauchelevent. Jeho televizní kariéra zahrnovala také role v seriálech jako Muñeca (1973), kde hrál Anselma, a El carruaje (1972) v roli Ponciana. Tyto role upevnily jeho pozici jako všestranného herce schopného excelovat jak na filmovém plátně, tak na televizních obrazovkách. Dabingová kariéra Méně známou, ale neméně významnou součástí Ciangherottiho kariéry byla jeho práce v dabingu. Propůjčil svůj hlas mnoha postavám v amerických televizních seriálech a animovaných pořadech. V seriálu Batman daboval postavu Alfreda (původně ztvárněnou Alanem Napierem), v seriálu Mi marciano favorito (My Favorite Martian) detektiva Billa Brennana a v seriálu Hechizada (Bewitched) postavy Agnera Kravitze a George Tobiase. Daboval také v populárních animovaných seriálech jako Los Supersónicos (The Jetsons), kde propůjčil hlas panu Spacely (Sr. espacial) a v prvních sériích i postavě Astra, Los Picapiedra (The Flintstones) a El súper agente Picapiedra (The Man Called Flintstone). V seriálu Pixie, Dixie y el Gato Jinks byl druhým hlasem kocourka Jinkse. Jeho všestranný hlasový projev a schopnost charakterizace postav z něj učinily vyhledávaného dabéra. Odkaz Alejandro Ciangherotti zemřel 29. srpna 1975 v Ciudad de México ve věku 62 let. Jeho odkaz žije dál nejen prostřednictvím jeho filmové a televizní tvorby, ale také skrze jeho děti a vnoučata, z nichž mnozí pokračovali v rodinné herecké tradici. Jako součást zlaté éry mexické kinematografie a člen významné herecké dynastie Solerů přispěl Ciangherotti k rozvoji mexického filmového a televizního průmyslu a zanechal nesmazatelnou stopu v historii latinskoamerické kultury.