Giorgio Cerioni

Giorgio Cerioni, italský herec, se narodil ve 20. století v Itálii. Svou filmovou kariéru zahájil v roce 1957 ve snímku Il medico e lo stregone (Doctor and the Healer), kde ztvárnil postavu Galeazza Pesentiho. V roce 1959 absolvoval prestižní filmovou školu Centro Sperimentale di Cinematografia, což mu otevřelo dveře k další herecké práci. Počátky kariéry a hlavní role Cerioni se postupně prosazoval v italské kinematografii, přičemž jeho první významnou hlavní rolí byla titulní postava v biblickém dramatu Giacobbe, l'uomo che lottò con Dio (1963), kde ztvárnil Jákoba. Film režírovaný Marcellem Baldim patřil k jeho nejvýznamnějším projektům a představoval jeden ze dvou případů, kdy se Cerioni objevil v hlavní roli. Druhou významnou hlavní rolí byla postava Jacka Sparrowa ve spaghetti westernu La legge della violenza (The Law of Violence) z roku 1969, kde hrál muže, který se po pěti letech ve vězení vrací do města Red Rock, aby se pomstil za křivdu, kterou nespáchal. V tomto období občas používal pseudonym "George Greenwood", zejména ve westernových filmech. Mezinárodní projekty a různorodé role V průběhu 70. let se Cerioni objevoval v různých filmových žánrech. Zahrál si v oceňovaném dramatu Pane e cioccolata (Bread and Chocolate, 1974) režiséra Franca Brusatiho, kde ztvárnil postavu policejního inspektora. Tento film, který získal Stříbrného medvěda na Berlínském filmovém festivalu, patří mezi 100 italských filmů, které by měly být zachovány podle italského Ministerstva kulturního dědictví. V roce 1977 se objevil v politickém thrilleru Io ho paura (I Am Afraid) režiséra Damiana Damianiho, kde ztvárnil postavu majora Masserii po boku slavného Giana Marii Volontèho. Film se zabýval politickým násilím v Itálii a korupcí ve vysokých vládních kruzích. Kontroverzní filmy a pozdější kariéra Cerioni se díky svému árijskému vzhledu stal přirozenou volbou pro role nacistických důstojníků v sérii kontroverzních filmů žánru nazisploitation. V letech 1976-1977 se objevil ve čtyřech takových filmech, včetně Le lunghe notti della Gestapo (The Red Nights of the Gestapo, 1977), kde hrál postavu Waltera Wagnera, a SS Lager 5: L'inferno delle donne (SS Camp 5: Women's Hell, 1977), kde ztvárnil plukovníka Strassera. Mezi jeho další významné filmy patří Piedone l'africano (Flatfoot in Africa, 1978) s Budem Spencerem a La Cage aux Folles II (1980). Cerioni pokračoval v herecké kariéře až do roku 1990, kdy se objevil ve svém posledním známém filmu Hansel e Gretel, kde hrál postavu Maria. Osobní život a odkaz O osobním životě Giorgia Cerioniho je známo velmi málo. Podle dostupných zdrojů se v roce 1962 oženil s Ledou De Bruyn. Jeho filmografie zahrnuje desítky filmů různých žánrů, od biblických dramat přes spaghetti westerny až po politické thrillery a kontroverzní exploatační filmy. Přestože nikdy nedosáhl statusu hvězdy první velikosti, jeho všestrannost a schopnost ztvárnit různorodé postavy z něj učinily respektovaného charakterního herce italské kinematografie druhé poloviny 20. století.