Marek Orko Vácha

Marek Orko Vácha, narozen 14. září 1966 v Brně, je český římskokatolický kněz, teolog, molekulární biolog, bioetik, pedagog, spisovatel a skaut. Přezdívku „Orko", znamenající „Orlí oko", získal v roce 1976 od skautského vedoucího Zdeňka Papouška a používá ji jako součást svého občanského jména. Marek Orko Vácha se specializuje na otázky evoluční biologie, lékařské a environmentální etiky. Jeho profesní dráha zahrnuje působení na akademické půdě i v církevním prostředí. Od roku 2007 do roku 2024 byl přednostou Ústavu etiky a humanitních studií na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde také působil jako předseda akademického senátu. V pedagogické oblasti vyučoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze a na Biskupském gymnáziu v Brně, kde přednášel biologii, náboženství a etiku. V lednu 2022 se stal poradcem ministra zdravotnictví Vlastimila Válka. V církevní sféře působil Vácha od roku 2003 do září 2011 jako administrátor farnosti Lechovice a od října 2011 je farářem této farnosti. Významnou část jeho kněžské služby tvořilo působení v roli farního vikáře – kaplana Římskokatolické akademické farnosti při pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora, kde sloužil od října 2007 do února 2025, kdy byl z této funkce uvolněn arcibiskupem Janem Graubnerem. Vácha je znám svými progresivními názory, například že celibát farářů v terénu by měl být dobrovolný. Marek Orko Vácha je autorem více než dvaceti knih, které se věnují především problematice etiky v biologii, genetice, klinické medicíně, ale i obecným tématům morálky a duchovního života. Mezi jeho významná díla patří Tančící skály (2003), Šestá cesta (2004), Návrat ke Stromu života – Evoluce a křesťanství (2005), Poslední země: Antarktida (2007), Místo, na němž stojíš, je posvátná země (2008), Probouzení (2009), Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec (2010), Nevyžádané rady mládeži (2017), Jízda v levém pruhu (2019), Selfíčka (2020) a Wakan Tanka (2021). Kromě literární činnosti se podílel na řadě scénářů naučných, filozofických a vědu a etiku propagujících pořadů pro různé rozhlasové a televizní stanice. Zúčastnil se také dvou expedic do Antarktidy (1997 a 2000) na základnu Eco Nelson na ostrově Nelson v Jižních Shetlandách společně s Jaroslavem Pavlíčkem.