Colette Castel

Colette Castel, narozená 29. června 1937 v Paříži, Francie, zemřela 17. září 2019 v Terrasson-Lavilledieu, byla francouzská herečka, která se proslavila jak ve filmu, tak v divadle. Počátky kariéry Colette Castel absolvovala pařížskou konzervatoř, kde získala prestižní cenu Suzanne-Bianchetti. Její filmová kariéra začala v roce 1953, kdy ji režisér Pierre-Louis obsadil do filmu Mandat d'amener. V následujících letech se objevila v několika významných francouzských filmech, včetně snímku Les Impures (1954) režiséra Pierra Chevaliera a Les Fruits de l'été (1955) Raymonda Bernarda. Její talent ji brzy přivedl ke spolupráci s renomovanými režiséry, jako byli René Clair, který ji obsadil do filmu Les Grandes Manoeuvres (1955), a Henri-Georges Clouzot, s nímž natočila La Vérité (1960). Vrchol filmové kariéry V 60. letech Colette Castel pokračovala v budování své filmografie. Zahrála si ve filmu Tout l'or du monde (1961) režiséra Reného Claira po boku Bourvila a Philippa Noireta. V komedii Nous irons à Deauville (1962) režiséra Francise Rigauda ztvárnila paní Dubois ve společnosti Michela Serraulta, Clauda Brasseura a Louise de Funèse. Její filmová kariéra vyvrcholila v 70. letech, kdy se objevila v populární komedii Le Grand Blond avec une chaussure noire (1972) režiséra Yvese Roberta. V tomto filmu ztvárnila Paulette Lefebvre, manželku Maurice (Jean Carmet) a milenku hlavního hrdiny Françoise Perrina, kterého hrál Pierre Richard. Úspěch filmu vedl k natočení pokračování Le Retour du grand blond (1974), kde si Colette Castel zopakovala svou roli. Divadelní tvorba Přestože se Colette Castel prosadila ve filmu, divadlo bylo její skutečnou vášní. Její divadelní kariéra začala v roce 1958, kdy ji režisér Georges Vitaly obsadil do hry Don Juan od Montherlanta. V průběhu 60. let účinkovala v mnoha divadelních představeních, včetně Le Repos du guerrier (1961) v Théâtre de Paris, Les Cailloux (1962) v Théâtre de l'Atelier a Les Ailes de la colombe (1964) v Théâtre des Mathurins. V 70. letech pokračovala v divadelní tvorbě, kdy se objevila v inscenacích jako Sucre d'orge (1971) od Israëla Horovitze a Un tramway nommé Désir (1975) od Tennessee Williamse. Významnou součástí její divadelní kariéry byla také účast v populárním televizním pořadu Au théâtre ce soir, kde účinkovala v několika inscenacích, včetně Deux fois deux font cinq (1970) a Charmante Soirée (1972). Pozdější kariéra a odkaz Od 80. let Colette Castel postupně omezovala své herecké aktivity. V roce 1982 se objevila ve filmu On s'en fout... nous on s'aime a v roce 1986 ve snímku Twist again à Moscou. Místo hraní se začala více věnovat divadelní režii a produkci, když spoluzaložila La Compagnie Buissonnière, divadelní společnost zaměřenou na současnou tvorbu. Její poslední významnou rolí byla účast v televizním filmu L'Affaire Dreyfus (1995) režiséra Yvese Boisseta. V osobním životě byla Colette Castel vdaná za známého rozhlasového moderátora Josého Artura, s nímž měla dceru Sophie Artur, která se také stala herečkou a proslavila se zejména rolí v televizním seriálu Maguy. Colette Castel zanechala významnou stopu ve francouzské kinematografii a divadelním umění, kde spolupracovala s mnoha významnými režiséry své doby.