Petruška Šustrová

Petruška Šustrová, 18. května 1947 Praha – 6. května 2023, česká publicistka, překladatelka a disidentka Petruška Šustrová se narodila 18. května 1947 v Praze. Její život byl od mládí spojen s odporem proti totalitnímu režimu. V roce 1966 začala studovat učitelství oborů dějepis a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak studium z politických důvodů nikdy nedokončila. Po sovětské invazi v srpnu 1968 se aktivně zapojila do protestů proti nastupující normalizaci a v prosinci 1968 spoluzaložila Hnutí revoluční mládeže, které vydávalo protestní prohlášení a šířilo protirežimní letáky. Za své aktivity byla v prosinci 1969 zatčena a následně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za opoziční činnost. Trest si odpykala ve vazební věznici Praha-Ruzyně a poté ve věznicích ve Všehrdech a Opavě. Během uvěznění mohla svého malého syna, který se jí narodil v roce 1967, vídat pouze při návštěvách. Po propuštění v roce 1971 pracovala šest let jako poštovní úřednice, později jako uklízečka. V roce 1977 se stala signatářkou Charty 77 a v roce 1985 její mluvčí. Byla také spoluzakladatelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a spolupracovala s několika samizdatovými časopisy. Jako disidentka se stala terčem komunistické Státní bezpečnosti, která ji při výsleších vystavovala výhrůžkám i fyzickému násilí. Od srpna 1982 do listopadu 1989 nezískala žádné stálé zaměstnání. Po sametové revoluci v listopadu 1989 začala Petruška Šustrová pracovat v Nezávislém tiskovém středisku a následně v týdeníku Respekt, který z něj vznikl. V letech 1990 až 1992 působila jako náměstkyně federálního ministra vnitra. Od roku 1992 pracovala jako novinářka a překladatelka z angličtiny, ruštiny a polštiny. Její překladatelská činnost zahrnovala významná díla jako "Gulag" od Anne Applebaum, "Krvavé země – Evropa mezi Hitlerem a Stalinem" od Timothyho Snydera nebo "Tajné dějiny CIA" od Josepha Johna Trenta. Významnou součástí její profesní dráhy byla také tvorba dokumentárních filmů pro Českou televizi. Jako scenáristka se podílela na dokumentárních filmech o Gruzii a Abcházii, Rumunsku a o problematice krymských Tatarů. Konkrétně je autorkou dokumentárního filmu "Tatarské touhy", který vypráví příběh o návratu krymských Tatarů na území Krymu, z něhož byli za stalinského režimu hromadně vysídleni do Uzbekistánu a Střední Asie. Jako mezinárodní pozorovatelka se zúčastnila několika voleb v zemích s ohroženou demokracií. V říjnu 2008 byla zvolena členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kterou pak v roce 2013 po několik měsíců do konce svého mandátu vedla. Za svou novinářskou činnost získala v roce 2009 prestižní Cenu Ferdinanda Peroutky. Petruška Šustrová zemřela 6. května 2023 ve věku 75 let. Byla uznávanou osobností, která se významně zasloužila o boj za lidská práva a demokracii v Československu. Její životní příběh je svědectvím o statečnosti a neústupnosti v boji proti totalitnímu režimu a o schopnosti i v těžkých podmínkách zůstat věrná svým hodnotám a přesvědčení.